Život je nemoc.
Choroba je nakažlivá, kéž by to byla i láska.
Žaludeční vředy jsou nakažlivá choroba. Ti, kteří je už mají, dělají je druhým.
Nemoc je zdraví mikrobů.
Společenský styk - výměna předsudků a chorob horních cest dýchacích.
Nemocné tělo potřebuje lékaře, nemocná duše přítele.
Že jsme byli šťastni, pochopíme až když se nám stane nějaké neštěstí. Hodnotu a důležitost zdraví objevíme, až když onemocníme. My dovedeme buď po štěstí toužit, anebo na ně vzpomínat.
Nejpříjemnější nemoc je skleróza. To se pořád dovídáte nové a nové věci.
Můžete onemocnět ze strachu z nemoci. Stejně jako můžete zestárnout ze strachu ze stáří. Vy myslíte, že život trápí vás, a my máme dojem, že to vy trápíte, otravujete a ponižujete život.
Pravá únava je z nevědomosti, protože ta je nemocí duše. Osvobodit se od ní znamená záchranu, věčný klid a stálou rozkoš.
Kdo říká pravdu, ten nezemře na nemoc.
Vědět, že nevím, toť nejlepší. Považovat nevědění za vědění, toť nemoc. Pouze ten, kdo vidí v nemoci nemoc, může se zbavit nemoci.
Život je nemocnice, v níž každý pacient je posedlý touhou změnit postel.
O lásce se říká, že je to vrtošivý a neovladatelný cit, který přichází jako nemoc, ale i ona má jak všechno své zákony a příčiny.
Dlouhá zkušenost mne naučila bát se lékařů stejně jako nemocí.