Těžký osud spisovatele - být závislý na spolupráci hlavy se zadkem.
Osud je zbabělý pes, když na něj dupneš zalekne se.
Osud míchá karty, my hrajeme.
Osud si cestu najde.
Pamatuj si, že všude, kde nevládne spravedlnost, vládnou vášně úředníků, a lid změnil jen své okovy, nikoli svůj osud.
Mým osudem je samota a mým životem je práce.
V tvé hrudi jsou hvězdy tvého osudu.
Hlas srdce je jen ozvěna volání vlastního osudu.
Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá.
Před osudem se utéct nedá. To on si vybírá nás.
Nikdo neváhá snášet osud společný všem.
Jak šťastný čisté vestálky osud, jež na svět zapomíná a svět na ni též, mysli neposkvrněné věčný svit, modlitba každá vyslyšena, vzdala se přání veškerých...
Člověk není ani anděl, ani zvíře, a je osudné, že z toho, kdo chce být andělem, stane se zvíře.
Co je většího či statečnějšího než čelit zlému osudu?
Osud má mánii opakovat se. Když máte nejvíc práce, dostanete sedm návštěv, jednu po druhé.