Osud se silných bojí, ale zbabělé drtí.
Každý je svým vlastním předkem a svým vlastním osudem. Člověk si tvoří vlastní budoucnost a dědí vlastní minulost.
Před osudem se utéct nedá. To on si vybírá nás.
Nikdo neváhá snášet osud společný všem.
Osud je zbabělý pes, když na něj dupneš zalekne se.
Jak šťastný čisté vestálky osud, jež na svět zapomíná a svět na ni též, mysli neposkvrněné věčný svit, modlitba každá vyslyšena, vzdala se přání veškerých...
Osud míchá karty, my hrajeme.
Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá.
Osud vládne lidem.
Útěkem se řítíme doprostřed osudu.
Co osud nedal, nemůže ani vzít.
Člověk není ani anděl, ani zvíře, a je osudné, že z toho, kdo chce být andělem, stane se zvíře.
Obrať se čelem k svému osudu: buď se zlu vyhni - a nemůžeš-li se mu vyhnout, nes jej jako muž.
Pamatuj si, že všude, kde nevládne spravedlnost, vládnou vášně úředníků, a lid změnil jen své okovy, nikoli svůj osud.
Mým osudem je samota a mým životem je práce.