Umění je na věčnost spjato s osudy člověčenstva.
Je někdy slovo jako mocný klíč, jenž otevírá zámky silné tak jako osud sám.
Většina lidí se činí nespokojenými jen přehnanými nároky na osud.
Sluší se stýskat si na osud, ne nad ním plakat.
Pravé přátelství je rostlinka, která roste pomalu, musí podstoupit a vydržet mnohé rány a nepřízně osudu, než si zaslouží své jméno.
Kam nás osud táhne opět a znovu, tam jděme.
Bohatí jsou vždy spokojeni s osudem chudých.
Viník se bojí zákona, nevinný pak osudu.
Osud je zbabělý pes. Lehne si, když na něj dupneš.
Ach, jak lidský duch je neznalý osudů příštích, neumí zachovat míru, když zpychne záplavou štěstí.
Kdo touží být šťastný, musí si obstarat to, co mu žádný osud nemůže ukrást.
Hvězdám jsou lhostejné naše osudy, protože existují tisíce let, stovky olympiád.
Hrob je stále přece jen nejlepší opevnění proti útokům osudu.
Příbuzné nám uštědřuje osud. Ještě štěstí, že přátele si můžeme volit sarni.
Obvyklým osudem nových pravd je, že začínají jako kacířství a končí jako předsudky.