Člověk je substance smrtelná, vyjadřující myšlenky řečí.
Láska stojící na kráse, tak jako krása, brzy umírá.
Umírání je vlastně účelem bytí.
Vše krásné umírá s člověkem, ne však umění.
Nedospělci touží po milostných hrách s ženami, praví milenci o ně bojují na život a na smrt.
Smrt je osvobození, protože umřít znamená nikoho nepotřebovat.
Popel vše srovná; nerovni se rodíme, rovni umíráme.
Tragédií života není to, že něco umírá mladé, ale že zestárne a stane se nepěkným.
Lhostejnost je ochromení duše, předčasná smrt.
Jist a pít, dokud svěží řiť. Smrt pokyne, všechno mine.
Člověk samotný je smrtelný. Ve dvou je nesmrtelný.
Má dvojí smrt, kdo z cizí vůle umírá.
Dobré vlastnosti nepotlačí nikdy špatné, asi tak jako cukr přidán do jedu, nebrání jedu, aby byl smrtící.
Co je jako klenot nesmrtelné, nepyšní se věkem, ale jiskřícím se okamžikem.
Pouze ten, kdo se vyhýbá tomu, pohlédnout skutečnosti do očí, nechce vzít na vědomí, že smrt je největší zlo života.