Umírání je vlastně účelem bytí.
Člověk je substance smrtelná, vyjadřující myšlenky řečí.
Nevyhnutelnost smrti je věčné téma filosofů - když nemohli učinit nesmrtelným svůj život, pokusili se o to aspoň se svým jménem.
Má dvojí smrt, kdo z cizí vůle umírá.
Mládenec žije jako král a umírá jako pes. Ženatý žije jako pes a umírá jako král.
Co je jako klenot nesmrtelné, nepyšní se věkem, ale jiskřícím se okamžikem.
Kdo mečem smrt nosí, toho meč skosí.
Smrt, po níž následuje nesmrtelnost, není třeba oplakávat.
Smrt nemá vždy otevřené uši k slibům a prosbám dědiců.
Hrdina umírá jednou, zbabělec tisíckrát.
Pouze ten, kdo se vyhýbá tomu, pohlédnout skutečnosti do očí, nechce vzít na vědomí, že smrt je největší zlo života.
Proč je na cestě k smrti tolik zastávek, proč jde vše tak pomalu?
Státníci jsou chirurgové, jejich omyly jsou smrtelné.
Smrt určena je všemu, co se zrodilo.
Má-li pánbůh dáti zdraví, pomůže i lejno kraví. Má-li dáti smrt, nepomůže ani zlata čtvrt.