V péči o štěstí druhých nacházíme své vlastní.
Opravdové štěstí bez osamělosti je nemožné.
Léta utíkají a už jsi ve věku, kdy se začíná utrácet kvůli ženám. Uvidíš, že je to vlastně požitek, řekl bych dokonce větší, než postel. Ještě štěstí, že to nevědí.
Opravdové štěstí spočívá v tom, co darujeme.
Trvalá malá pochybnost, kterou je třeba konejšit, toť to, co zakládá věčnou touhu, toť to, co zakládá život šťastné lásky.
Máme sklon zapomínat, že štěstí není dosáhnout něčeho, co nemáme. Naopak je to objevení a docenění toho, co máme.
Lidstvo produkuje optimisty, když přestalo produkovat šťastné lidi.
Práce je otec štěstí.
Klid není štěstím, když je naším jediným zaměstnáním.
Devět desetin našeho štěstí spočívá výlučně ve zdraví. S ním se stává všechno zdrojem požitku. Naproti tomu bez něho není žádný vnější statek, ať je jakéhokoliv druhu, uchopitelný.
Člověk, jenž jako fyzická bytost se stále obrací mimo sebe a myslí si, že jeho štěstí leží mimo něj, nakonec svoji pozornost obrací do svého nitra a zjišťuje, že zdroj štěstí nosí v srdci.
Komu je práce radostí, pro toho je život štěstím.
Naše závist trvá vždy déle než štěstí těch, jimž závidíme.
Život nám jednou rukou podává zlatý věnec štěstí a druhou trnovou korunu utrpení. Svým oblíbencům podává obojí.
Člověk, který měl smůlu, má skoro vždycky štěstí, že to s ním nedopadlo ještě hůře.