Kdo si sám sobě vystačí a nic nepotřebuje, je šťastný.
Kdo ví jak umřít, může být šťastný.
Ženy nás už donutí, abychom byli šťastni.
Činit jiné šťastnými je snazší než sebe samého.
Každé štěstí trn má bohužel, tolik chceme vlastnit, znamenat a být! Ale aby jeden všechno měl, to se jenom zřídka může podařit.
Kdo je šťastný, neměl by chtít být šťastnější.
Člověk je tedy tak šťastně utvořen, že nemá žádný spolehlivý princip pro to, co je pravé, ale několik výborných pro to, co je klamné.
Klíčem ke štěstí je odpuštění.
Jednej tak, abys byl šťastný, ne abys ses šťastným jen zdál.
Nemůžeme-li sdílet štěstí s druhými, je to jen poloviční štěstí.
Až si budeme vědomi své úlohy, byť zcela bezvýznamné, pak teprve budeme šťastni.
V okamžiku největšího štěstí je žádoucí zemřít.
Hůř zachováme věrnost milence, s kterou jsme šťastni, než takové, která nás trápí.
Očekávané štěstí je motorem lidského života.
Kde končí ctižádost, začíná štěstí.