Každé štěstí v izolaci je jenom částečné štěstí. Neboť jsme skutečně tvorové kolektivní.
Velikost každého štěstí se měří jeho ztrátou.
V okamžiku největšího štěstí je žádoucí zemřít.
Kdo věří, je šťastný; kdo pochybuje, je moudrý.
Jestliže z vlastní vůle neusiluješ o štěstí, pak ho stěží kdy pocítíš.
Šťasten ten, kdo nalezl svou práci, ať si již nežádá více štěstí.
Až jednou v honbě za štěstím, je opravdu najdete, podobně jako stařenka hledající brýle, zjistíte, že vám štěstí sedělo na nose.
Nic nestárne tak rychle jako štěstí.
Nemůžeme být všichni šťastni. Na světě není tolik štěstí.
Kdo si sám sobě vystačí a nic nepotřebuje, je šťastný.
Člověk by si měl rozmyslet, zda chce být volem jen kvůli tomu, aby si na něho mohlo štěstí sednout.
Každý je strůjcem svého štěstí.
I štěstí bolí, protože když je máme, víme, že pomine.
Teprve prožití těch nejhorších chvil tě udělá šťastným.
Za šťastné považujeme ty, kteří se učili ze životní zkušenosti snášet útrapy a nebýt jimi udolán.