Nejdůležitější způsob, jak získat přátelství lidí je zapamatovat si jejich jména a vzbudit v nich vědomí důležitosti.
Tituly povznášejí průměrné lidi, uvádějí v rozpaky vynikající a jsou znesvěcovány lidmi bez ceny.
Umělecké dílo je výrazem nesdělitelné skutečnosti, kterou se člověk pokouší sdělit jiným - a kterou se někdy podaří sdělit. To je jeho paradox a jeho pravda.
Časy se mění, namísto cholery a monarchismu nastupují demokratické republiky, ale stále ještě jsou lidé, kteří se musí vydělávat na své živobytí z výkalů jiných.
Lidé, kteří se na tomto světě cítí jako ve vyhnanství, mocně inklinují k tomu, aby věřili, že jsou občany jiného světa.
Fragmentace, indiviulizace a izolace jsou novou skutečností. Všichni známe spoustu lidí, ale cítíme se sami. Lidé jsou sami i v přeplněné místnosti.
Často se stává, že nemocnější člověk se stará o zdravějšího.
Dokážete se rozčílit až k nepříčetnosti? Jo. Když někdo není blbej a není s ním domluva. Když je blbec, tak se s ním člověk nebaví. S blbcem nedůstojno bojovat. V určitým věku. V mládí mu dáte přes držku, ve stáří se mu vyhýbáte.
Víc toužíme po tom, aby nás lidé pokládali za duchaplné než za dobré.
Svět je plný lidí, kteří mají ve zvyku srovnávat se v duchu s jinými. Rozhodnou ovšem vždy ve svůj prospěch a podle toho také jednají.
Nejvýhodnější výhodou člověka je, že může jednat nevýhodně.
Láska mi musí dát klíč k branám světa a zabránit, aby mi jej lidé vyrvali.
Muži jsou jako cibule, člověk loupe jednu slupku za druhou a to, co nakonec zbyde je k pláči.
Říká se tomu láska. Ve skutečnosti je to jen nezřízená touha ovládat a vlastnit druhého člověka.
Lidé nám mají vždy za zlé, že milujeme, co je nám blízké.