Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.
Člověk sám svého světa jest tvůrcem a má mlíti na svém vnitřním mlýně, třeba by vůkol všecky vody stály, všechen vítr a póry váznuly, všecky závaží světa tíže pozbyly a pera ve své pružnosti ke hnaní kol ochabovala.
Svět připadá komický těm, kteří myslí, a tragický těm, kteří cítí.
Hranice mezi dobrem a zle, nedějí a zoufalstvím nerozdělují svět mezi "námi" a "nimi". Ta hranice probíhá prostředkem každého z nás.
Lidstvo musí války ukončit, jinak války ukončí lidstvo.
Svět není dokonalý, ale pořád se ještě otáčí.
Co dělá a vždy bude dělat z tohoto světa slzavé údolí, je nenasytná chtivost a pýcha lidstva.
Obraznost vytváří svět stále jiný.
Filtry, přes které se díváme na svět jsou jako vzduch. Nevíme o nich do doby, než nám je někde ukáže.
Láska nemůže být květem mezi stěnami. Ona chce celého světa bez mezí. Láska je strom na hoře - strom, který rostl.
Svět se zakládá na příkladu vládce.
Být na okraji světa není příznivá situace pro toho, kdy chce svět přetvořit.
Celým světem Mamon vládne, jemu náš se klaní věk, celou zeměkoulí točí průmysl a výdělek.
Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.
Svět má tak úzké obzory, a mozek nekonečné možnosti.