Člověk sám svého světa jest tvůrcem a má mlíti na svém vnitřním mlýně, třeba by vůkol všecky vody stály, všechen vítr a póry váznuly, všecky závaží světa tíže pozbyly a pera ve své pružnosti ke hnaní kol ochabovala.
Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.
Svět připadá komický těm, kteří myslí, a tragický těm, kteří cítí.
Hranice mezi dobrem a zle, nedějí a zoufalstvím nerozdělují svět mezi "námi" a "nimi". Ta hranice probíhá prostředkem každého z nás.
Co dělá a vždy bude dělat z tohoto světa slzavé údolí, je nenasytná chtivost a pýcha lidstva.
Lidstvo musí války ukončit, jinak války ukončí lidstvo.
Svět není dokonalý, ale pořád se ještě otáčí.
Obraznost vytváří svět stále jiný.
Filtry, přes které se díváme na svět jsou jako vzduch. Nevíme o nich do doby, než nám je někde ukáže.
Svět v temných, ale skutečných barvách má větší cenu, než svět v barvách růžových, ale falešných.
Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.
Láska nemůže být květem mezi stěnami. Ona chce celého světa bez mezí. Láska je strom na hoře - strom, který rostl.
Bože, měj slitování s našimi nepřáteli, protože my ho mít nebudeme.
Celým světem Mamon vládne, jemu náš se klaní věk, celou zeměkoulí točí průmysl a výdělek.
Být na okraji světa není příznivá situace pro toho, kdy chce svět přetvořit.