Člověk sám svého světa jest tvůrcem a má mlíti na svém vnitřním mlýně, třeba by vůkol všecky vody stály, všechen vítr a póry váznuly, všecky závaží světa tíže pozbyly a pera ve své pružnosti ke hnaní kol ochabovala.
Hranice mezi dobrem a zle, nedějí a zoufalstvím nerozdělují svět mezi "námi" a "nimi". Ta hranice probíhá prostředkem každého z nás.
Svět připadá komický těm, kteří myslí, a tragický těm, kteří cítí.
Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.
Lidstvo musí války ukončit, jinak války ukončí lidstvo.
Co dělá a vždy bude dělat z tohoto světa slzavé údolí, je nenasytná chtivost a pýcha lidstva.
Svět není dokonalý, ale pořád se ještě otáčí.
Obraznost vytváří svět stále jiný.
Svět se zakládá na příkladu vládce.
Filtry, přes které se díváme na svět jsou jako vzduch. Nevíme o nich do doby, než nám je někde ukáže.
Jeden generál vyhrál bitvu a tisíc vojáků složilo navěky kosti.
Zapomeň sám na sebe, potom si tě svět bude pamatovat.
Svět má tak úzké obzory, a mozek nekonečné možnosti.
Láska nemůže být květem mezi stěnami. Ona chce celého světa bez mezí. Láska je strom na hoře - strom, který rostl.
Dík úsilí státníků byla zachována světová nejistota.