Člověk sám svého světa jest tvůrcem a má mlíti na svém vnitřním mlýně, třeba by vůkol všecky vody stály, všechen vítr a póry váznuly, všecky závaží světa tíže pozbyly a pera ve své pružnosti ke hnaní kol ochabovala.
Co dělá a vždy bude dělat z tohoto světa slzavé údolí, je nenasytná chtivost a pýcha lidstva.
Hranice mezi dobrem a zle, nedějí a zoufalstvím nerozdělují svět mezi "námi" a "nimi". Ta hranice probíhá prostředkem každého z nás.
Svět připadá komický těm, kteří myslí, a tragický těm, kteří cítí.
Lidstvo musí války ukončit, jinak války ukončí lidstvo.
Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.
Obraznost vytváří svět stále jiný.
Svět není dokonalý, ale pořád se ještě otáčí.
Filtry, přes které se díváme na svět jsou jako vzduch. Nevíme o nich do doby, než nám je někde ukáže.
Svět se zakládá na příkladu vládce.
Dík úsilí státníků byla zachována světová nejistota.
Být na okraji světa není příznivá situace pro toho, kdy chce svět přetvořit.
Láska nemůže být květem mezi stěnami. Ona chce celého světa bez mezí. Láska je strom na hoře - strom, který rostl.
Zapomeň sám na sebe, potom si tě svět bude pamatovat.
Svět má tak úzké obzory, a mozek nekonečné možnosti.