Svět připadá komický těm, kteří myslí, a tragický těm, kteří cítí.
Člověk sám svého světa jest tvůrcem a má mlíti na svém vnitřním mlýně, třeba by vůkol všecky vody stály, všechen vítr a póry váznuly, všecky závaží světa tíže pozbyly a pera ve své pružnosti ke hnaní kol ochabovala.
Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.
Hranice mezi dobrem a zle, nedějí a zoufalstvím nerozdělují svět mezi "námi" a "nimi". Ta hranice probíhá prostředkem každého z nás.
Lidstvo musí války ukončit, jinak války ukončí lidstvo.
Co dělá a vždy bude dělat z tohoto světa slzavé údolí, je nenasytná chtivost a pýcha lidstva.
Svět není dokonalý, ale pořád se ještě otáčí.
Obraznost vytváří svět stále jiný.
Filtry, přes které se díváme na svět jsou jako vzduch. Nevíme o nich do doby, než nám je někde ukáže.
Láska nemůže být květem mezi stěnami. Ona chce celého světa bez mezí. Láska je strom na hoře - strom, který rostl.
Svět se zakládá na příkladu vládce.
Svět má tak úzké obzory, a mozek nekonečné možnosti.
Být na okraji světa není příznivá situace pro toho, kdy chce svět přetvořit.
Dík úsilí státníků byla zachována světová nejistota.
Svět není jeviště, svět je děloha.