Co dělá a vždy bude dělat z tohoto světa slzavé údolí, je nenasytná chtivost a pýcha lidstva.
Člověk sám svého světa jest tvůrcem a má mlíti na svém vnitřním mlýně, třeba by vůkol všecky vody stály, všechen vítr a póry váznuly, všecky závaží světa tíže pozbyly a pera ve své pružnosti ke hnaní kol ochabovala.
Hranice mezi dobrem a zle, nedějí a zoufalstvím nerozdělují svět mezi "námi" a "nimi". Ta hranice probíhá prostředkem každého z nás.
Svět připadá komický těm, kteří myslí, a tragický těm, kteří cítí.
Obraznost vytváří svět stále jiný.
Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.
Svět není dokonalý, ale pořád se ještě otáčí.
Lidstvo musí války ukončit, jinak války ukončí lidstvo.
Svět se zakládá na příkladu vládce.
Dík úsilí státníků byla zachována světová nejistota.
Filtry, přes které se díváme na svět jsou jako vzduch. Nevíme o nich do doby, než nám je někde ukáže.
Zapomeň sám na sebe, potom si tě svět bude pamatovat.
Být na okraji světa není příznivá situace pro toho, kdy chce svět přetvořit.
Láska nemůže být květem mezi stěnami. Ona chce celého světa bez mezí. Láska je strom na hoře - strom, který rostl.
Jeden generál vyhrál bitvu a tisíc vojáků složilo navěky kosti.