Člověk sám svého světa jest tvůrcem a má mlíti na svém vnitřním mlýně, třeba by vůkol všecky vody stály, všechen vítr a póry váznuly, všecky závaží světa tíže pozbyly a pera ve své pružnosti ke hnaní kol ochabovala.
Svět připadá komický těm, kteří myslí, a tragický těm, kteří cítí.
Hranice mezi dobrem a zle, nedějí a zoufalstvím nerozdělují svět mezi "námi" a "nimi". Ta hranice probíhá prostředkem každého z nás.
Lidstvo musí války ukončit, jinak války ukončí lidstvo.
Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.
Co dělá a vždy bude dělat z tohoto světa slzavé údolí, je nenasytná chtivost a pýcha lidstva.
Obraznost vytváří svět stále jiný.
Svět není dokonalý, ale pořád se ještě otáčí.
Svět se zakládá na příkladu vládce.
Filtry, přes které se díváme na svět jsou jako vzduch. Nevíme o nich do doby, než nám je někde ukáže.
Zapomeň sám na sebe, potom si tě svět bude pamatovat.
Svět má tak úzké obzory, a mozek nekonečné možnosti.
Být na okraji světa není příznivá situace pro toho, kdy chce svět přetvořit.
Jeden generál vyhrál bitvu a tisíc vojáků složilo navěky kosti.
Láska nemůže být květem mezi stěnami. Ona chce celého světa bez mezí. Láska je strom na hoře - strom, který rostl.