Inteligentní lidé vědí, že lze věřit jen polovině toho, co slyší. Velice inteligentní vědí které polovině.
Většinou lidé věří, že uspokojivá budoucnost vyžaduje návrat k zidealizované minulosti, jaká skutečně neexistovala.
Není běžnějšího omylu než věřit, že když provedeme dlouhé a přesné matematické výpočty, je pak aplikace výsledku na nějaký fakt v přírodě absolutně jistá.
Snažím se pochopit, abych věřil.
Snáze se člověk vzdá své víry než svých zvyků.
Člověk je zvíře, které se denně polidšťuje.
Kdo dluží jedno tele - je v kleštích věřitele. Kdo dluží množství žírných stád - může si v klidu hodovat.
Kdo nic neví, musí věřit všemu.
Víra prostě dokazuje nevědomost, nevědění.
Odvaha z víry, třebas je to víra falešná, vždycky překoná odvahu ze vzteku.
Nejdůležitější, čemu je se naučiti, je železná rezignace, fatalistický klidný názor na běh života, víra v pomíjejícnost všeho, nejen dobrého, ale i zlého, schopnost neoddávati se ani radosti ani žalu.
O písni Klobouk ve křoví: "Tato píseň ohraničuje území, v němž bezradnost z nesmyslna je vyvažována vírou v hluboký smysl srandy".
Nenásilí je první přikázání mé víry. Je to i poslední přikázání mého kréda.
Kdo věří, není nikdy sám.
Všemu věř, a nikomu nedůvěřuj.