O písni Klobouk ve křoví: "Tato píseň ohraničuje území, v němž bezradnost z nesmyslna je vyvažována vírou v hluboký smysl srandy".
Marně o radu žádá, kdo radě věřit nechce.
Nenásilí je první přikázání mé víry. Je to i poslední přikázání mého kréda.
Nevědomost je nevědomost. Nevyplývá z ní žádné právo něčemu věřit.
Kdo věří, není nikdy sám.
Negace je silnější víra než víra.
Kdo jednou křivě přísahal, tomu se potom nedá věřit, i kdyby přísahal při vícero bozích.
Práh věřitelův nikdy nemá dlužník rád.
Když nás opouštějí neřesti, utěšujeme se vírou, že je opouštíme my.
Nevěřte slovům, ani svým, ani cizím - věřte jen svým i cizím skutkům.
Člověk musí věřit, že lze pochopit nepochopitelné, jinak by o tom nezačal přemýšlet.
Ženám smíme věřit jen polovinu. Ale kterou?
Přátelé, i já věřím v prozřetelnost, já však věřím v prozřetelnost většiny, největšího měšce a nejdelšího kanónu.
Dluh se ti do domu protáhne škvírou, ale ani vraty ho potom nevystrčíš.
Když o sobě pochybujete, nemůžete ze sebe vydat to nejlepší. Když v sebe nevěříte vy, kdo jiný ve vás má věřit?