Každé poznání vychází ze srdce, každé vzdělání ze života.
Tím, že učíme jiné, učíme sebe.
Podněty, povzbuzující nás k učení a poznání, jsou ve věcech samých, kterým se učíme a které poznáváme.
Lidé mi říkají:"Měl jste obrovský úspěch. Jak jste to dokázal?" Vracím se k tomu co mne naučili moji rodiče. Snaž se. Získej veškeré vzdělání, jaké můžeš, ale pak proboha něco dělej. Nestůj jen na místě, dokaž, ať se něco stane.
Kdož uměním a učením pohrdá, jest podoben k tomu, kterýž by chtěl sukně, kabáty etc. sobě i jiným šíti, avšak krajčovského řemesla by neuměl, jemu se učiti nechtěl, ale je haněl a potupoval.
Člověk buď nesní vůbec, anebo zajímavě. Musíme se učit také tak bdít - buď vůbec ne, anebo zajímavě.
Kdyby se Římané museli učit latinsky, neměli by čas dobýt svět.
Zkušenost bez vzdělání platí více než naopak vzdělání bez zkušenosti.
Člověk nezískává obdiv a úctu jiného člověka svým vzhledem či vzděláním, ale bezprostředně kladným vztahem k němu.
Člověk zůstává mladým, pokud je ještě schopen učit se, získávat nové vlastnosti a snášet odlišné názory ostatních.
Práce vyžaduje čím dál větší vzdělání, vzdělání čím dál větší práci.
Martinův doplněk: Kdo to neumí učit, ten to řídí.
Učením jiných se učíme sami.
Vyučujíce učíme se, vypravujíce pozorujeme, tvrdíce zkoumáme, ukazujíce hledáme, píšíce myslíme, čerpajíce natahujeme vodu do své studny.
Člověk se má učit rozlišovat mezi tím, co poslouchati má a co slyšeti nemusí.