Člověk má vynaložit na to, aby si zjednodušil život, stejné úsilí, jaké vynakládá, když si ho komplikuje.
Naděje, ať už je jakkoli klamná, slouží přinejmenším aspoň k tomu, že nás ke konci života vede po půvabné stezce.
Lidská blbost je věčná, životaschopná a nesmírně sebevědomá. Ohrožuje nás nejen zvenčí, ale i zevnitř. Je jako ten pohádkový drak, kterému za každou uťatou hlavu naroste nová. Necituji teď nějakého klasika?
Harmonie jest věrná všech slastí dárkyně, jak v umění, tak i v životě.
Život ve vzpomínce znamená žít dvakrát.
"Pracuj", pravili povaleči, "budeš si moci zaplatit životní pojistku, a nebudeš muset na stará kolena nic dělat."
Člověk se narodil k činnosti. Nebýt ničím zaměstnán a neexistovat je pro člověka totéž... Pracujme bez dlouhého hloubání, je to jediný prostředek, jak si udělat život snesitelným.
Jakmile si důvěřuješ, umíš už žít.
Dnes žijeme tisíce kilometrů od sebe, on ví a já vím. A naše srdce se přesto usmívají.
Dobře prožitý život je dlouhý.
Lidský život začíná na rubu zoufalství.
Cílem života je sebezdokonalování a naším posláním je zdokonalovat sami sebe.
Kdo má čas, má život.
Lásku lze v životě udržovat jen pochybnostmi, nikoliv jistotou.
A láska, přestože klame, jest přece jen jedinou skutečnou a opravdovou hodnotou životní, jediným citem, který je hodný, aby byl prožit.