Večer života dokazuje vždycky, že ranní ideály se neuskutečnily tak, jak jsme si mysleli.
Hlavní město je to, v němž žiješ.
Dělejme všechno proto, aby umění žít patřilo ke krásným uměním.
Velký dobrodružstvím je dnes obyčejný a prostý život.
Ten, kdo žije osaměle, se musí sám k sobě chovat slušně a s dávkou hrdosti, nechce-li klesnout v očích toho posledního člověka, který mu zbyl, totiž v očích sebe sama.
Talent zraje v tichu, charakter se zakaluje v bouřích života.
Anekdota nevyrůstá na tvrdém dřevě života, nýbrž bují na jiné anekdotě, proto anekdoty často kolují v celých trsech nebo shlucích.
Není mocnějšího léku než naděje. Nejnepatrnější známka pochyby ve tváři či v hlase lékařově může stát pacienta život.
Všude tam, kde lze žít, lze žít dobře.
V lidském společenství nepotřebujeme my, lidé, o nic víc úřadů, pravidel a životních předpisů, než jich potřebují jeřábi nebo mravenci ve svém.
Člověk se v životě dostane do takových situací, že aby nevypadal jako blázen, musí si jako blázen počínat.
Co nám v životě nejvíc chybí, je někdo, kdo by za nás udělal, co můžeme udělat sami.
Umění je jako slunce, které se taky nikomu nevtírá. Když zatáhne záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu neleze, jenomže je to vaše chyba, pane, že chcete žít potmě.
Když se ti v střídmosti, radosti a klidu žít podaří, zavřeš tím své dveře lékaři.
Lidská blbost je věčná, životaschopná a nesmírně sebevědomá. Ohrožuje nás nejen zvenčí, ale i zevnitř. Je jako ten pohádkový drak, kterému za každou uťatou hlavu naroste nová. Necituji teď nějakého klasika?