Hlavní lodní inženýr jemně položí ruku na pobočníkovo rameno: „Neboj, Ivane. Když ta loď půjde ke dnu, řekneme, že to byla ponorka.”
Vypráví zarostlý starý mořský vlk cestujícímu, který se zajímá o ty nejnepravděpodobnější historky: „Jednou jsem seděl takhle na zádi lodi, šplouchal nohama ve vodě, když najednou cítím, jak mi o nohu zavadilo něco hladkého a kluzkého... Hmátnu po tom rukou a vytáhnu obrovskou pijavici. Ta vám byla jako má ruka!” „Cože?” nevěří cestující. „Neříkejte! Tak špinavá?”
Ve vlaku povídá taková lidská troska: „Narodil jsem se ve čtyřicátém šestém roce.” „A před Kristem, nebo po Kristu?” zajímá se spolucestující.
Víte, co je to trabant na kopci? Zázrak.
Dva pánové plavou v moři a navazují rozhovor. „Promiňte,” povídá jeden, „všichni jsou zde v plavkách a jediný vy jste tu ve fraku a v klobouku. Proč to?” „To máte tak,” odpovídá druhý, „všichni kolem se tu koupají a jediný já se topím!”
Ptá se turista na vesnici: „Kde je tady nádraží?” „To ví každý blbec.” „Proto se ptám právě vás!”
„Slečno, mohu si k vám přisednout?” „Ukažte peněženku a možná i přilehnout!”
Průvodce ukazuje turistům starý zámek a vysvětluje: „Tento zámek pochází ze 16. století, s výjimkou fontány, kterou právě stavějí, a ta bude pocházet ze 17. století.”
Horolezec vypráví: „Když jsem dosáhl vytouženého vrcholu, vyčerpaně jsem spadnul na zem.”
Jeden pán stojí na kraji bazénu a volá: „To není možný!” Po pěti minutách znova: „To není možný!” Když už tak volá asi po šesté, přijde k němu plavčík a ptá se ho, co se děje. „Pane plavčíku, tomu nebudete věřit. Moje žena se teprve včera naučila plavat, a dnes už plave pod vodou půl hodiny...”
Plavou dva muži v moři a jeden říká: „Podívej, co to tu plave. Deset bójí svázaných k sobě!” Druhý plavec se domnívá: „To bude asi ten desetiboj.”
Průvodce v katakombách: „Tady kolem je pohřbeno již 945 lidí a nebožtíků stále přibývá...!”
„Osmitisícovky už mě nebaví,” plácl horolezec po zádech překvapeného kamaráda a ukázal na krásnou dlouhonohou blondýnku: „Teď raději zdolávám metr devadesátky!”
Rvačka mezi námořníky v krčmě je v plném proudu. Mladý námořník Patrick přichází v čele svých věrných kamarádů, rozhlédne se před krčmou a povídá: „Jdu tam a to budete koukat, jaký tam udělám za pár minut pořádek. V momentě to bude lítat na ulici.” Kamarádi stojí v houstnoucím šeru na ulici před krčmou a čekají. Vtom vylétne postava oknem. Chvíli řev zevnitř, rány a kvílení... a vyletí druhá. Kamarádi počítají: „Třetí... čtvrtý... pátý... šestý... sedmý!” Ze země se najednou zvedne Patrick a na kamarády vztekle zavrčí: „Nepočítejte, troubové! To jsem pořád já!”
„Mami,” zajímá se malý Němec. „Ten, kdo vyváží popelnice, je popelář?” „Ano, Helmutku.” „A mami, tatínek je popelář?” „Ne, tatínek dělá manažera u Trabantu.”