Po poušti se z posledních sil plazí žízní vysušený poutník. Tu narazí na dalšího, který je na tom obdobně, jenom už se přestal plazit a začal hrabat v písku jámu. „Myslíte, že narazíte na vodu?” pesimisticky poznamená první žíznivec. „Ne,” smířlivě zavrtí hlavou druhý, „dělám si hrob!”
Dva potápěči pracují pod vodou. Náhle jeden z nich začne rozčileně mávat rukama a dává znamení druhému: „Honem! Volají nás shora! Musíme se okamžitě vrátit!” „Proč? Co se děje?” „Loď se potápí!”
Po nábřeží kráčí cizinec. „Prosím vás,” osloví domorodce, „jak se dostanu k Vltavě... vě... vě...” Žbluňk!
„Jak daleko je na Lipno?” „Devět kilometrů.” Turista odejde a otec kárá syna: „Tos nemohl říct, že jen pět - neviděls, jak byl utahaný?”
„Bouchl jsem,” říká pan Bobek sousedovi a ukazuje na nabourané auto. „Těžko,” pochybuje soused. „Kdyby došlo k výbuchu, to auto by vypadalo úplně jinak!”
„Zatoč! Zatoč!” naléhá na žáka učitel autoškoly. „Tak jo,” odpoví mladík, prudce strhne volant a roztočí vůz na silnici.
Kapitán přichází před nastoupenými námořníky a prohodí k prvnímu důstojníkovi: „Prosím vás, co to támhle trčí za nos? To nemůžete toho námořníka postavit do druhé řady?” „Prosím, pane kapitáne, to je jeden z nováčků a on tam už stojí!”
Šéf pobřežní hlídky si nechá do své kanceláře zavolat jednu záchranářku a hubuje jí: „Když jste toho chlapa vytáhla z vody, měla jste mu dát umělé dýchání, a ne francouzáka!”
Víte, co je to trabant na kopci? Zázrak.
Cestující na lodi si protírá oči a rozespalým hlasem zkonstatuje: „Dneska je ale sychravo...” „Promiňte, pane,” přistoupí k němu plavčík, „zapomněl jsem vás informovat, že se loď potápí.”
Dva na kost promoklí čundráci se trmácejí venku v nečase a první se zlobí: „Já ty meteorology uškrtím. Tohle, že je ten ojedinělý déšť?!” Druhý na to se špetkou ironie v hlase: „Ale ano, opravdu je ojedinělý - jeden velký déšť.”
Víte, kde létají letadla nejníž? Na letišti.
K trosečníkovi, trávicímu dlouhé dny na malinkatém ostrůvku uprostřed oceánu, připlaval jiný a povídá: „Nechci vám kazit radost, ale tohle, na čem jste se zachránil, není bohužel žádný ostrov, nýbrž mina obrostlá chaluhami...”
Vyprávěl námořník přátelům o svých dobrodružstvích v Jižní Americe: „Co vám mám povídat? Bylo to strašné! Indiáni vpravo, Indiáni vlevo, Indiáni všude kolem nás... Kam se člověk podíval, všude Indiáni na svých lodích. Přirazili k naší Margaretě a už se houfem drali na palubu...” „Proboha! Co jste dělali?” „Už bylo pozdě. Nedalo se nic dělat a tak jsme od nich museli koupit pár výšivek, nějaké koberce, několik vyřezávaných nožů a masek.”
Dva světaznalí cestovatelé postávají na ulici v městě plném smogu a jeden nelibě poznamená: „Potěžpánbů, ty komíny ale čadí!” „Co chceš,” říká společník, „jsme v Čadu.”