V námořnické krčmě, vyzdobené exponáty ryb, krabů a jiných nejedlých oblud, mezi modely starých vraků si dal kapitán Peterson řízek. Po několika marných zásazích nožem zavolal vrchního a pravil: „Pane vrchní, tady to máte a pověste to zase na stěnu!”
Na zaoceánské lodi zemře námořník, pochovávají jej do moře a protože nemají zátěž, přiváží mu k nohám pytel s uhlím. „To jsem nevěděl, že do pekla si musíte brát i uhlí,” komentuje jeden z cestujících.
Uchvácený turista básní: „V Londýně se hraje každý večer tolik představení, že si to ani neumíte představit!”
O její dovolené na riviéře psali v novinách: „Čekala, že ji někdo poctivě požádá o ruku, a zatím ji žralok násilně připravil o nohu.”
Dva potápěči pracují pod vodou. Náhle jeden z nich začne rozčileně mávat rukama a dává znamení druhému: „Honem! Volají nás shora! Musíme se okamžitě vrátit!” „Proč? Co se děje?” „Loď se potápí!”
Ona: Franto!!! teď tady proběhla myš! On: No a co? Ona: okamžitě volej na recepci a řekni jim to, ty umíš líp anglicky! On: Helou - recepčn? Recepce: Hello, yes- this is reception On: du jů nou Tom end Džery? Recepce: Ehm..., yes, I know them, On: Džery is hír...
„Viděl jsem žraloka,” sděluje parťákům do vysílačky potápěč, „raději si pospěšme, mám fakt velký strach.” „To vidím,” odvětí pobaveně kolega, když se na něj podívá, „nějak se ti v půli těla nafouknul neoprén!”
Na pláži u moře: „Podívej, bílá vlajka.” „Kčertu, to zase bude na vlnách bílá pěna!”
„Zatoč! Zatoč!” naléhá na žáka učitel autoškoly. „Tak jo,” odpoví mladík, prudce strhne volant a roztočí vůz na silnici.
Šéf pobřežní hlídky si nechá do své kanceláře zavolat jednu záchranářku a hubuje jí: „Když jste toho chlapa vytáhla z vody, měla jste mu dát umělé dýchání, a ne francouzáka!”
Dva na kost promoklí čundráci se trmácejí venku v nečase a první se zlobí: „Já ty meteorology uškrtím. Tohle, že je ten ojedinělý déšť?!” Druhý na to se špetkou ironie v hlase: „Ale ano, opravdu je ojedinělý - jeden velký déšť.”
Potápěč se kochá podvodním světem asi šesti metrů pod hladinou, když ve stejné hloubce vidí nějakého kolegu. Ten kupodivu nemá žádný dýchací přístroj. Potápěč sestoupí o další dva metry a druhý ho po chvilce následuje. Sestoupí ještě hlouběji, ale po pár vteřinách je druhý zase vedle něho. Potápěči to nejde na rozum, a tak vyndá tabulku na psaní pod vodou se speciální křídou a napíše: „Jak to děláš bez přístroje?” Druhý mu tabulku vytrhne a napíše: „JÁ SE TOPÍM, VOLE!”
„Co tady pěstujete?” zeptal jsem se na svých cestách místních malozemědělců. Děda odvětil: „Pěší turistiku, mladej.”
stojí pán u okínka na nádraží a říka HO HO HO HO HO HO a pán z okínka říka,kam to bude pane Hodonín a pán na to HO HO HO HO HO HOVNO já pojedu až zítra :)
Pan Vodička netrpělivě přešlapuje v prosklené letištní hale a při pohledu na zasněžené letiště venku instinktivně drkotá zuby: „Nevím, nevím, jestli v tomhle nečase letět...”