„Mami, ten pán, co k nám přišel, vůbec neumí hrát!” stěžuje si mamince malá Karolínka. „Ale miláčku, vždyť on ten klavír ladí.”
„Vidím jediný způsob, jak dostat všechny naše skauty před desátou do stanů,” řekl skautský vedoucí svým pobočníkům. „A jak myslíš, Kendy?” „Udělat smíšené dvojice, chlapec a dívka.”
„Když Jeníček s Mařenkou uviděli perníkovou chaloupku, hned museli vědět, že v ní žije ježibaba,” domnívá se Karlík. „Jak to?” „Jinak by už přece ten perník dávno shnil!”
Ptá se geniálního vědce v parku zvědavá babička: „Kolik je tomu vašemu malému, že už nosí brejličky?” „Měsíc.”
Zazvoní telefon a nějaký pán chce tatínka. „Táta není doma,” odpoví Pepíček. „Je na pracovní poradě.” „A kdy se vrátí?” „Asi tak před půlnocí ho přinesou, říkala maminka!”
„Tati, jaký je rozdíl mezi skromný a lakomý?” „No, když si koupím laciný kabát, tak jsem skromný. Když ho koupím mamince, jsem lakomý!”
Pepíček: „Maminko, ty jsi žila v době dinosaurů?” Maminka: „Ano, jednoho Tyranosaura jsem si vzala.” Pepíček: „Hm, v tom případě babička zažila Velký třesk.”
Pepíček se sklání nad mrtvým ptákem: „Mami, co je tomu ptáčkovi, že přestal zpívat?” „Třeba mutuje...”
„Ty, Terezko, moc zlobíš! Vzpomeň si na Karkulku, co se jí stalo, když neposlouchala.” „A ty si, babi, vzpomeň, koho vlk sežral první...”
„Babi, a proč jsou svatby někdy až odpoledne?” zajímá se malý Petr. „No, Petříku,” vysvětluje babička, „dopoledne přece musí být některé nevěsty ve škole!”
„Dneska půjdu spát po desátý,” nadhodí při večeři Jana, protože má nějak moc učení. „Po desátý?” diví se rodiče. „To jsi teď devětkrát nemohla usnout?”
Na táboře: „Půjčím ti na hodinu mobil, ale musíš mi slíbit, že s ním nebudeš volat a nebudeš tam vkládat žádná nová čísla.” „Dobře, dík.” Po hodině: „Ty jsi mě neuposlechl!” „Ale ano, netelefonoval jsem s ním, ani jsem ti tam nic nepřidával.” „Tak jaktože nemám kredit?” „Půjčil jsem tvůj mobil kamarádovi.”
Co je největší dilema líné teenagerky? Že nemůže napsat mámě esemesku, aby jí podala mobila.
Potkají se na ulici dva maníci: „Čúús, co tady děláš?” „Jedu do Pardubic, kámo.” „Hm... a ty máš kolečka?”
Pepíček přiběhne v noci do ložnice a cloumá otcem: „Tati, tati, někdo otvírá naši popelnici!” „Tak si ho nevšímej, to bude jen nějaký bezdomovec.” Ráno vběhne otec do domu a strašně zuří. Pepíček říká se zadostiučiněním: „Však já jsem ti to v noci říkal, že nám někdo leze do auta.”