Máma vysvětluje malému Karlíkovi, co je to zrcadlo: „Kam se díváš, když se chceš přesvědčit, jestli už máš čistý obličej?” „Na ručník!”
Otec si prohlíží vysvědčení se samými jedničkami a jeho dítě mu k tomu říká: „Tati, prý jsi chtěl vidět hezké známky, tak jsem ti přinesl vysvědčení kamaráda Matěje.”
Malá Kristýnka povídá odpoledne matce: „Mami, musím si jít koupit sešit.” „Opovaž se!” napomene ji maminka. „Venku leje, že by člověk psa nevyhnal. Pro sešit ti půjde táta!”
Babička okřikuje při obědě nenažraného Karlíka: „Neber si tolik knedlíků najednou, máš velké oči!” „A ty máš zase velké uši!” odsekne Karlík.
„Neboj, Filípku, to nejsou čerti,” konejší vystrašeného kloučka babička, „to jsou jenom satanisti!”
„Tati,” škemrá malý Franta, „můžeš mi dát dvě koruny?” „Neřekl jsem ti snad, abys nežebral o drobné?” rozlítí se otec. „Máš pravdu, řekl,” uzná Frantík. „Mohl bych teda dostat dvě stovky?”
Petr s Pavlem se koulovali a starší Pavel měl od začátku jasnou převahu. Když Petra trefilo pár vteřin po sobě několik přesně mířených ran, vystoupil ze svého „opevnění” s rukama nad hlavou: „Vzdávám se! Už mi zbyla jenom jedna koule.” Pavel se směje: „Tak to abys zrušil to dnešní rande!”
Děti zvoní dole u paneláku: „Tati, nemůžem se dostat dovnitř, je zamčeno.” „Tak si skočte pro klíče.”
„Tetičko,” zajímá se na návštěvě malý klučina, „chutná ti ten bonbón, co jsem ti nabídl?” „Chutná, Pepíčku. Proč se ptáš?” „No, že ho náš pes vyplivnul!”
Kája se vrátí ze školy, mrskne aktovku pod stůl a stěžuje si mámě: „To není fér, dostal jsem kvůli našemu učiteli na fyziku pětku!” „Jakto, kvůli vašemu učiteli?” nechápe maminka. Kájík žaluje: „Nechtěl mi dát nápovědu padesát na padesát!”
„Chlapče, umíš jezdit na kole?” „Bohužel ne, pane.” „Tak mi prosím pohlídej to moje, za chvilku přijdu.”
Pan Oliva přistihne ve své zahradě Pepíčka, jak mu trhá třešně a začne řvát: „Počkej, já to řeknu tvému tatínkovi, až ho uvidím.” „To můžete,” odvětí Pepíček, „je pár větví nade mnou!”
Zvoní telefon, zdvihne jej Pepíček Kalianků. Z telefonu se ozve: „Prosil bych hlavu rodiny.” „Jakou - titulární nebo faktickou?”
Ptá se dcera paní Langerové: „Mami, ve škole jsme se učili, že rodina má čtyři celé a jednu desetinu členů. Co je to ta desetina?” „Ty hloupá, pochopitelně tvůj otec!”
„Bolelo to moc, když jsi sletěl ze žebříku?” ptá se maminka Pepíčka. „Ani ne,” odpoví hoch. „Až když jsem dopadl na zem!”