Na Hanku zvoní kamarádky: „Půjdeš ven?” „Půjdu, ale až tak za půl hodiny.” „Máš snad něco na práci?” „To ne, ale jsem pověrčivá - musím počkat až trošku stoupne teplota, venku je teď třináct stupňů!”
Pepíček se vrátí domů zmoklej jak slepice a oznamuje babičce: „Babi, venku chčije!” „Pepíčku,” napomene ho babička, „neříká se chčije, ale čurá - venku čurá!”
Přijde malý chlapec jménem Zak domů a říká: mám špatnou a dobrou zprávu. Ta špatná je že mám čtverku z matiky a ta dobrá že špatný už došly.
„Tatínku, jsem těhotná!” „Maminko, to je radosti! Naše Věruška konečně promluvila!”
Maminka: „Pepíčku, jestlipak už jsem ti ukázala svou sbírku brouků?” Pepíček: „Ty máš sbírku brouků, maminko?” Maminka: „Nemám, Pepíčku. Proto jsem ti ji taky nikdy neukázala.”
Šli dva a prostřední upadl!
Pepíček přijde ze školy a říká mamince: „Mami, teta paní učitelka tě pozdravuje, pozdravuje, pozdravuje, pozdravuje, pozdravuje...” „Počkej, Pepíčku, to stačí.” „Ale ona tě pozdravuje moc!”
„Co se nad tou křížovkou tak chechtáš?” ptá se paní dcery. „Ale, je tu hlava rodiny na čtyři a mně tu vyšlo - OTEC.”
Ptá se otec syna: „Jirko, ty prej teď chodíš s Blaženou?” „No chodím, máš něco proti tomu?” „Ne, jen jsem chtěl říct, že když jsem byl v tvým věku, tak jsem s ní chodil taky!”
Maminka s Pepíčkem jsou na procházce v lese a Pepíček zahlédne chlapa v pláštěnce, který klečí na bobku a něco pořád vytahuje ze země. „Co je to za člověka?” ptá se maminky. „To je rybář,” poučuje ho máma, „chytá žížaly.” „Žížaly?” podiví se Pepíček. „Já myslel, že když je rybář, má chytat ryby...”
Proč má nočník ucho? Aby slyšel, jestli někdo čůrá vedle.
„Zítra pojedeme se školou na výlet do kostnice,” chlubí se doma František. Máma povídá: „Hlavně nezapomeň přivézt něco Alíkovi.”
Chlapeček se ptá holčičky: „Proč máš zavázanou ruku?” „Včera jsem chtěla krmit z dlaně jednoho ptáčka. Až pozdě jsem zjistila, že je to datel.”
Pavel půjčí bráchovi deset korun a zarazí ho na odchodu: „Co se říká?” „Díky.” „Ne, vrátím ti patnáct!”
Na návštěvě u tety: „Filípku, proč brečíš?” „Umřelo mi tamagoči.” „Vždyť jsi ho měl teprve jeden den,” podiví se teta. „Co jsi, proboha, dělal?” Filípek na to: „Pohřbil jsem ho na zahradě.”