Pobíhá děda celou noc po ložnici: „Co jsem to jenom chtěl?” Ráno si konečně vzpomene: „Už vím - jít si večer dřív lehnout!”
Jde babka na WC a namísto do ženského vejde do mužského. Tam ji zastaví muž a říká: „Babi, sem nemůžete jít, to je pouze pro pány.” „No a co, a mám se posrat!”
Přijde bába k doktorovi s prostřeleným kolenem. Doktor na ni: „Co se vám to stalo?” „Ále, chtěla jsem spáchat sebevraždu.” „A proč jste se teda střelila do kolena?” „Manžel mi poradil, že se mám střelit dva cenťáky pod bradavku.”
Děda se začal doma nehorázně nudit. „Dědo, ty máš ponorku!” řekla mu babička. „Jakoupak já mám ponorku?” opáčil děda. „Kdybych já měl ponorku, tak bych se tady takhle nenudil a vyrazil bych někam do moře!”
Doktor potká v ordinaci babku a ptá se jí: „Babi, proč jste do ordinace tak dlouho nepřišla?” Babka: „Já jsem byla nemocná, pane doktore.”
Asi měsíc předtím, než děda zemřel, mu babička začala mazat nohy sádlem. Mnohem snadněji pak natáhl bačkory.
Přijde dědoušek k doktorovi na prohlídku a doktor se ho ptá: „Tak co? Máte pravidelnou stolici?” „Mám, pane doktore. Každé ráno v šest.” „Dobře, a v kolik hodin vstáváte?” ptá se doktor dál. „No, taky pravidelně, každý den v sedum.”
„Jestli okamžitě nevstanete, zakroutím vám krkem!” vyhrožuje bezdomovci ležícímu na kolejích strojvedoucí. „Jen si poslužte, pane, já ho mám totiž přirostlej k trupu.”
Děda se baví s kamarádem a svěřuje se mu: " Hele Franto mě poslední dobou vůbec nestojí." a Franta mu na to odpoví: "Tak jez chleba to prej pomáhá." Děda okamžitě běží do obchodu a tam říká: "Dejte mi tři bochníky chleba." A prodavačka na to: " Vždyť vám ztvrdne." a děda: "Joo? Tak mi jich dejte radši pět."
Nejhorší na stárnutí je, že vám vypadají všechny vlasy a vy je ani nestačíte zamést.
Babička přijde do banky a chce vybrat peníze: ,, Musíte se podepsat na zadní straně, babi." ,, A jak se mám podepsat?" ,, No, jako se podepisujete na pohled." A babka píše: ,, Pozdravuju vás všechny. Vaše babka."
„Díky za ten letní čas,” pochvaluje si děda, „mohu si dvakrát ročně šoupnout - alespoň ručičkami u hodinek!”
Šedesátiletá paní porodila dítě. Přijde s ním domů a chová ho. Později přijde náštěva a chce vidět malého. Říkají paní, ať jim ho ukáže, ale paní říká: „Ještě ne.” Po hodině říkají znova, aby jim ho ukázala, ale ona říká: „Ještě ne. Až zapláče - nevím totiž, kam jsem ho dala.”
Povídají si dva důchodci v parku: „Franto, já tomu Jirkovi na pohřeb asi nepůjdu.” „A proč? Po tom všem, co pro tebe udělal?” zeptá se druhý. „Však on mi na pohřeb taky nepůjde, tak co bych tam dělal?”
„Boženko, zdá se mi, že dodělávám,” skuhrá stařeček na smrtelném loži. „To se ti opravdu jen zdá,” povídá stařenka. „Vždyť už jsi přes dvacet let v důchodu!”