V jedné zapadlé moravské vesničce žil bezmála stodvacetiletý stařeček. I doslechli se to samozřejmě novináři a za nějakou dobu už se u dědova domečku rojili jako včely. A ptají se dědy, jak to dělá. „Za svůj věk vděčím našemu panu doktorovi,” skromně odvětil stařík. „Než se od něj dočkám pomoci, vždycky mě přejde umírání!”
Přijde bába k doktorovi s prostřeleným kolenem. Doktor na ni: „Co se vám to stalo?” „Ále, chtěla jsem spáchat sebevraždu.” „A proč jste se teda střelila do kolena?” „Manžel mi poradil, že se mám střelit dva cenťáky pod bradavku.”
Děda se začal doma nehorázně nudit. „Dědo, ty máš ponorku!” řekla mu babička. „Jakoupak já mám ponorku?” opáčil děda. „Kdybych já měl ponorku, tak bych se tady takhle nenudil a vyrazil bych někam do moře!”
Babička přijde do banky a chce vybrat peníze: ,, Musíte se podepsat na zadní straně, babi." ,, A jak se mám podepsat?" ,, No, jako se podepisujete na pohled." A babka píše: ,, Pozdravuju vás všechny. Vaše babka."
Na rohu ulice postávají lehké děvy. Jde okolo babička a ptá se jich: „Děvčata na co tu čekáte?” A děvy odpovídají: „Na chleba, babičko, na chleba...” „Tak to já počkám s váma,” rozhodne se stařenka a čeká. Jde okolo policajt a říká: „Vy taky, babičko?” „Jo, jo,” odpoví stařenka. „Já ho nechám ztvrdnout a pak ho jenom žužlám...”
Kterou vlastnost u milenky nejvíce ocení muž po šedesátce? Trpělivost.
Paměť už mi neslouží jako dřív. Jo, a taky paměť mi už neslouží jako dřív.
Babka k manželovi: „Kdybys, dědku, věděl, kolikrát jsem tě podvedla!” „Cože?” „To mám štěstí, v mládí neviděl a teď zase pro změnu neslyší!”
Přes velkou světelnou křižovatku přecházejí dva dědouškové na červenou. Skřípot brzd, velké troubení a hned je u nich taky strážník a začne je nevybíravými slovy umravňovat a už taky vytahuje pokutový blok. Jeden z dědečků se na něj překvapeně podívá a ptá se: „A to ani hrdinové od Dukly nesmějí přecházet na červenou?” No, co teď? To se mladíkovi ještě nestalo, ve škole jim to neříkali... tak mávl rukou, pro jistotu je převedl na druhou stranu a ještě jim zasalutoval. Ten druhý děda povídá: „Poslouchej, já ani nevím, že jsi bojoval u Dukly?” „Kdo říká, že jsem bojoval u Dukly? Ale zeptat se snad můžu, ne?”
Povídají si dva kamarádi a jeden prohodí: „Včera mi nečekaně umřel děda, bylo mu 93.” Druhý se zajímá: „A na co umřel?” „Zastřelil ho žárlivý manžel!”
„Já se narodil ve špatné době,” stěžuje si na život bezdomovec. „Jó, kapitalismus je moc hezká věc... Ale bez kapitálu si s ním můžu leda tak vytřít prdel!”
Víte, proč počítají důchodci každou korunu? Protože na to mají čas.
„Můj otec byl válečný hrdina,” chlubí se děda. „Jenom už nevím, jestli zemřel na frontě nebo ve frontě...”
Povídá jednoruký děda známému: „Ty jsi měl zamlada proklatě pevnej stisk!”
Co je vrcholem lásky ke starým lidem? Spát s pračlověkem.