„Pane vrchní, pane vrchní, mám v polévce pavouka.” „Promiňte pane, ale mouchy už došly.”
Barman se ptá stálého návštěvníka, proč je tak smutný. „Žena se mnou spí jen jednou týdně.” „No tak to máte ještě kliku,” barman na to, „s ostatními hosty spí nejvýš jednou za měsíc.”
Jaké je největší neštěstí pro vegetariána? Když ho pohřbí do masového hrobu.
„Mohla bych vám nabídnout jablka v županu?” „Vy milostivá? Klidně i bez něj.”
„Haló,” volá host na čísníka, „poznáváš mě?” „Ne, pane, nikdy jsem vás neviděl,” bezradně krčí rameny číšník. „Ty lháři,” osopí se na něj muž, „vždyť jsem si u tebe před hodinou objednal řízek!”
„Proč tak piješ?” „Doktor mi řekl, že pokud denně vypiju půl deci koňaku, budu žít dlouho.” „Ale ty piješ jak houba!” „Já nechci žít dlouho, já chci žít věčně!”
„Proč pijete?” „Protože trpím.” „Jak?” „Špatně chodím.” „A proč?” „Protože mám plochý nohy a země je kulatá.”
Ptá se pan Novák v obchodě: „Prosím vás, ta vodka, co jsem včera u vás kupoval, byla čerstvá?” „Ano, samozřejmě!” „Ale mně z ní bylo trochu těžko od žaludku, když jsem vypil dvě flašky!”
„Pane vrchní, volám vás!” haleká v restauraci host. Vrchní k němu přispěchá: „Prosím?” „Tři piva na účet volaného.”
Hostinský se ptá servírky, svojí manželky: „Dělala jsi hostům čárky za každé pivo?” „Ano.” „To je dobře, já taky!”
Starý Plzeňák si dobírá Amíka, který se na něj vytahoval, jako by byl světový pivovarník: „A umíš ty vařit pivo?” „Jasně,” se samozřejmostí odvětil nabubřelý Američan. „A jak se teda vaří, hm?” „Při sto stupních!”
Dodržuj pitný režim - aspoň deset piv denně.
„To je hrozné, leješ do sebe pivo jako vodu!” „Nepřeháněj, tolik vody bych nevypil.”
„Já jsem rozenej sporťák,” vychloubá se v hospodě pan Karel. „Včera jsem vyhrál pět táců!”
„V naší jídelně kaši z pytlíku zaručeně nedostanete,” ujišťuje nové strávníky hospodářka, „tady se dělá z pytle.”