Dva lidi jdou na jointa, jeden ho odpálí a ten druhý čeká, než si zahulí. Pak přijde řada na druhého a ten říká: „Páni, to je silná ganja... nebo to je skunk, co tu tak smrdí?”
Chlápek v restauraci: „Pane vrchní, ještě prosím jednu kostku cukru.” „Vždyť už jsem vám jich přinesl aspoň šest.” „No jo, ale všechny se mi rozpustily!”
Hostinský v nemocnici nevěřícně koulí očima: „Já, tvrdý alkoholik, a voda v koleni?!”
„Nechlastat, nechlastat, nechlastat,” mudruje štamgast. „A nebo radši jo!”
Jaké je největší neštěstí pro vegetariána? Když ho pohřbí do masového hrobu.
„Haló,” volá host na čísníka, „poznáváš mě?” „Ne, pane, nikdy jsem vás neviděl,” bezradně krčí rameny číšník. „Ty lháři,” osopí se na něj muž, „vždyť jsem si u tebe před hodinou objednal řízek!”
V restauraci: „Nešlo by, prosím vás, to kuře dopéct?” „Ono se vám zdá nedopečené?” „No nevím, ale zobe mi z talíře brambory!”
Značně unavený chlápek si dá nalít dalšího panáka a nad ním opilecky blábolí: „Ty mi budeš strašně chybět, Boženko.” Sousedovi to nedá a účastně se zeptá: „Vám umřela manželka?” „Ne, ale říkala, že ode mě odejde, jestli nepřestanu chlastat!”
„Ještě nikdy jsem neviděl tolik suchých hub jako v neděli.” „Neříkej, tys byl v lese?” „Ne, ale v hospodě došlo pivo.”
„Četl jsi o škodlivosti alkoholu?” „Ano.” „A přestal jsi pít?” „Ne, číst.”
Baví se dva opilci. Jeden říká: „Asi začínám vidět dvojmo.” Druhý vytáhne stokorunu a řekne: „Tady máš ty dvě stovky, co jsi mi kdysi půjčil!”
„Jaks to udělal, žes toho myšáka chytil?” ptá se s údivem kamaráda Franty Luboš. „Kolik týdnů už se o to snažím a nepovedlo se mi to...” „Musíš na to jinak,” poučuje ho kámoš, „zkus se vcítit do role té prohnané myši...” „No a co?” „No co - dal jsem do pastičky místo sýra flaštičku slivovice!”
Baví se dva štamgasti v hospodě: „Všechny ženy jsou krásné, jen my málo pijeme.”
V restauraci: „Máte nějaké minutky?” „Bohužel, to musíte do elektra.”
Host se ptá vrchního: „Pane vrchní, mohl bych vám poradit, jak vytočíte více piva?” „Samozřejmě, pane, byl bych vám moc vděčný za takovou radu. To víte, kšeft je kšeft.” Host: „Tak točte plnou míru...”