Host si nechá zavolat vrchního a stěžuje si: „Mám v polévce švába!” „Tak na co čekáte?” pohotově vyjekne vrchní. „Vždyť se utopí!”
„Přestávám s kouřením, tak jsem přešel na kusovky,” vypráví kamarádovi Radim. A hned mu to musí ukázat, tak jde do obchodu a povídá: „Jako včera, padesát kusovek...”
Pan Novák volá do restaurace: „Dobrý den, můžu si zamluvit stůl?” V restauraci: „Bohužel, mi tu stoly neprodáváme!”
V hospodě: „Neznáš nějakého Kubu?” „A proč?” „No, chtěl bych sehnat pravé kubánské doutníky.”
Výmluva špekaté matrony: „Sto třicet kilogramů nemám proto, že jsem tlustá, ale proto, že mám srdce z kamene!”
„Tohle není ledajaké vepřové na alkoholu,” poučuje hosta číšník, „je to maso ze speciálního chovu prasat, která byla již odmalička napájena výhradně slivovicí!”
Před 24.: NEJEZTE MI TO CUKROVÍ!!! Po 24.: PROČ TO CUKROVÍ NIKDO NEJÍTE??
„Pane vrchní,” dává o sobě vědět host, „dal bych si tu specialitu šéfkuchaře - ten mňamfuj.” „Dobře, pane.” Číšník odejde a za několik minutek donese napnutému zákazníkovi výtečný guláš. „Mňam...” olizuje se pán. Zamíchá v talíři lžičkou a na povrch vyplavou obrovští švábi: „... fuj!”
Řve jeden ožralý chlap v hospodě: „Já chci ještě kafééééé!” Číšník: „Opilejm nenaléváme!”
„Pane vrchní,” vzteká se po půlhodině marného čekání chlápek v restauraci, „jste hluchý?!” „Nemyslím si,” odvětí konečně nastoupený zaměstnanec podniku, „vy jste doktor?”
Přijde chlapík do baru a objednává si: „Třikrát vodku a jedno deci sody.” Barman ho obslouží, chlapík vypije sodu a ty tři půldecáky všechny naleje do té decové sklenice. Barman s údivem povídá: „Jeeej, vy jste kouzelník.” Zákazník vytahuje průkaz: „Ne, Česká obchodní ínspekce.”
V hospodě kecají tři chlápkové a jeden povídá: „Já pocházím od Tábora.” Druhý na to: „Já od Budějic.” Nakonec říká třetí - bezdomovec: „A já pocházím od mostu...”
„Pane vrchní, proč nedoléváte?” „Protože jsem již starý a špatně vidím.” „A proč tedy nepřeléváte?” „No, slepý přece nejsem.”
„To překvapení šéfkuchaře bylo opravdu nečekané,” uznale povídá číšníkovi host, „kuře s rezavými vlasy jsem ještě nikdy neviděl...”
„Pane číšníku,” oznamuje štamgast, „ve vaší hospodě se cítím jako doma.” „To nás těší,” mne si ruce čísník, „a z čeho tak usuzujete?” „Ani u vás si mě nikdo nevšímá, když křičím, že mám hlad!”