Pan Vokurka vejde do obchodu a nezavře za sebou. „Vy nemáte doma dveře?!” rozeřve se na něj prodavačka. „Mám,” povídá zákazník, „a takovou megeru, jako jste vy, taky!”
Vejde chlápek do cukrárny: „Prosím kilo svíčkové.” „Ale pane, my přece maso vůbec nevedeme.” „To je ovšem vaše chyba. Pamatujte si, že ztrácíte zákazníka!”
Prodám padák, jednou použitý, nikdy neotevřený. Zn.: S malou skvrnou.
Majitel společnosti vyrábějící těstoviny říká známému: „Slyšel jsem, že máš takovou rýmu, že ti tečou nudle z nosu...” „No, to je pravda,” přisvědčí nastydlý muž. „Copak, že se o mě najednou tak staráš?” „Víš, musím mít přehled o konkurenci.”
Do spořitelny přijde starý, otrhaný bezdomovec a chce uzavřít stavební spoření. „Nezlobte se, že se tak ptám. Ale na co chcete spořit?” podiví se úředník za přepážkou. „No přece, na novou střechu nad hlavou,” zlobí se santusák. „Na novou popelnici!”
Po obchodě se batolí dvě malá žluťoučká kuřátka. Vedoucí se zlobí: „Kdo dal ta vajíčka k topení?!”
Manželé se loučí, on ji zapomene políbit. Paní mu to připomíná: „Něco mi dlužíš...” Manžel se na ni tak nevěřícně zadívá: „Neříkej mi, že i ty na mě pošleš exekutora...”
Bridge - the magazine for homelesses.
Do prodejny střelných zbraní přijde pán, že by potřeboval revolver, který by zastřelil i krávu. Vybere si, zaplatí, ale druhý den ho vrací. „Copak, nefunguje?” „Ani nevím, než jsem se s ním vrátil domů, manželku přejelo auto!”
Přijde muž do uzenin a přeje si půl kila točeného salámu. Prodavačka se usměje a ptá se: „Chcete bratislavský, paprikový, výběrový...?” Muž odvětí: „Ne, já to chci do plavek.”
Obchodní cestující zaklepe u dveří a otevře mu mladá, ne příliš oblečená dáma. Cestující se zarazí, zhluboka nadechne a pak začne: „Dobrý den, máte doma manžela?” „Ne, nemám. Je tento týden na služební cestě.” „Hmm, a mohl bych jít dál a počkat na něj?”
Stojí dva ve frontě na berňáku. První vejde dovnitř a zachvíli vyleze úplně nahý. Druhý na něj chvíli čumí a pak taky vleze dovnitř. Když se vrátí, je taky nahý a má černou pásku přes oči, v prdeli špunt a uzel na péru. Ten první se ho ptá, co se stalo. „No, neplatil jsem daně a dlužím, na koho se podívám. Tak mi zarazili světlo, plyn a vodu!”
„Jak dlouho tu ještě budete ztrácet můj čas? Tohle je železářství, tady kefír nemáme!” „No dobře, dobře. A co takhle tvaroh?”
V telefonu u Vomáčků se ozve ženský hlas: „Volám na ten inzerát z novin - prodám pianino. Jmenuji se Nina, tak za kolik byste toho pyja prodal?”
„Máslo je dneska dražší,” upozorňuje dědu prodavačka v potravinách. „Nevadí,” praví stařík, „dejte mi včerejší.”