Na předvolebním mítinku se ptá republikán občana: „Víte něco o Slovenském národním povstání?” „No, nevím to určitě, ale něco se chystá!”
Když se dívám v televizi na předsedy našich politických stran, napadají mě otázky: „Kam odjel cirkus?” „A proč tu nechali zrovna je?”
Ptá se učitel dětí při hodině českého jazyka: „A teď, když jsme si vysvětlili časy minulý, přítomný a budoucí, řekni nám, Pepíčku, jaký je to čas, když řeknu předseda Topolánek opouští vládu?” „Prosím, čas nejvyšší.”
„Já nechápu, jak jsi ten proces mohl prohrát,” říká politikovi na chodbě u soudu známý. „Vždyť jsi říkal, co máš známostí...” „Jo, to je pravda, ale většina jich byla na jednu noc!”
Vznik nových politických stran připomíná vývoj tasemnice. Také se jedná pouze o nové články stejného parazita.
volá chlápek do poslanecký sněmovny že prej se tam uvolnilo místo tak to zvedne sekretářka a říká: prosím? dobrý den já bych se chtěl zeptat je ještě volné to místo poslance? no ano je. já bych tam chtěl. a jste DEBIL? Ne to je podmínka?
Před vládní budovou posedávají dva žebráci a jeden nadhodí: „Neviděli jsme se už někde?” „Vy jste mi také povědomý...” Oba chvíli přemýšlí a jednomu z nich se pak rozjasní tvář: „Už vím, před volbami jsme se potkali na mítinku ČSSD a křičeli jsme: Chceme změnu! Chceme změnu!”
Co mají společného politici a sympatici? Jen ta poslední čtyři písmena.
Úředník vrací dámě vyplněný formulář: „Tady jste zapomněla udělat tečku nad i.” „Tak ji tam doplňte za mě.” „To nejde, to musí být stejným rukopisem!”
Úředník běží k volební urně a rozhazuje rukama: „Nesypejte nám tam popel, dědo!”
Jaký je rozdíl mezi optimistou, pesimistou a realistou? Optimista se učí anglicky, pesimista se učí čínsky a realista se učí střílet.
Víte, co vznikne, když přejede parní válec Svatého otce? Svatý obrázek. A když přejede Mečiara? Svatý pokoj!
Tip na vánoční dárek: Směs fantazie, literatury faktu, hororu a science fiction. Vladimír Špidla a kolektiv ČSSD + US vydává autobiografii: MEIN KRACH!
Jdou v pravé poledne po Václaváku tři chlapi a šíleně se motají. Drží se vzájemně kolem krku, aby neupadli, nejhůř je na tom ten prostřední. Podivnou skupinku zastaví policajti a hned na ně: „Pánové, že se nestydíte, takhle se zřídit už dopoledne. Občanské průkazy, prosím!” Ten krajní vysvětluje: „Žádnej chlast v tom není, to ani nepoznáte pana ministra? Má auto v servisu a my jsme ochranka a učíme ho chodit!”
Jan Kraus má v pořadu Uvolněte se, prosím udělat z hostů blbce. Vzhledem k „výkonu” Kateřiny Jacques, která tak učinila sama, si za tento pořad nezaslouží plný, nýbrž krácený honorář.