Apoštolové byli televizní hlasatelé.
Profesor zkouší ze zoologie: „Co je to za ptáka?” A ukáže ze zakrytého tvora jen nohy. „Nevím,” odpovídá student. „Tak je to za pět,” konstatuje profesor, „jak se jmenujete?” Student si vyhrne nohavice: „Můžete také hádat!”
Zvěrozvěstové zvěstují zvěrstva.
Velká přestávka má sloužit k tomu, aby si školáci mohli skočit na velkou.
Černé díry vznikají tam, kde Bůh dělil nulou.
Doba bronzová je slitina mědi a cínu.
Celá třída je po zvonění naruby. Učitel, když to uvidí, kategoricky se otočí a zařve: „Ještě jednou se mi to stane a já tady u vás končím!” Ozve se za ním: „Nesmíte na sebe být tak tvrdý...”
Pětkař přijde domů a volá: „Mámo, táto, dostal jsem dvojku!” „No výborně, a z čeho?” „Z chování.”
Profesorka na ZSV: „Demokracie, znamená, že je prezident volen, ne volem!”
Přijde matfyzák do fotolabu a chce vyvolat film v běžném formátu. Prodavačka se ho zeptá: „9 krát 13?” Matfyzák na to: „117. Proč?”
Tristan Corbiére v díle „Žluté lásky” popisuje svou úchylku k lvicím.
Hodina kreslení v první třídě. Učitelka se ptá Pepíčka: „Prosím tě, co to maluješ?” „Boha.” „Ale vždyť nikdo neví, jak vypadá.” „Tak teď už to aspoň budou vědět.”
„Ježíš měl štěstí, že se narodil v roce jedna,” prohlásil při hodině dějepisu František. „Kdyby se totiž narodil třeba jen o rok později, nikdo už by ho nepokládal za mesiáše.”
Jestli chcete spát, jděte domů.
Tatramatku bych definoval spíše než jako dceřinnou společnost, jako společnost matčinnou.