Tři studenti jednoho gymnázia se pravidelně scházeli vždy po deseti letech s úkolem zorganizovat pomaturitní přátelské setkání všech absolventů ročníku. A na čem se dohodli? Po deseti letech: „Půjdeme do hospody U tří koťátek. Servírky tam mají pěkná prsa.” Po dvaceti letech: „Půjdeme do hospody U tří koťátek. Čepují tam výborné pivo.” Po třiceti letech: „Půjdeme do hospody U tří koťátek. Kdo bude chtít, dostane tam i dietní stravu.” Po čtyřiceti letech: „Půjdeme do hospody U tří koťátek. Mají tam bezbariérový přístup.” Po padesáti letech: „Půjdeme do hospody U tří koťátek. Ještě jsme tam nebyli.”
Vodotrysk je porouchaný vodopád.
Alkaloidy mají dobrou povahu.
Dítěti pomáhá na svět porodní bába nebo porodní dědek.
Čáryfuk je kouzelník, kterého magie nezajímá.
Když chceme říct, že něco neuděláme, řekneme, že to uděláme, až naprdí a usne.
„Tak, děti, vyjmenujte nějaký živel,” říká paní učitelka. „Voda,” povídá Mařenka. Učitelka ji pochválí: „Správně, Mařenko.” Hlásí se Pepíček: „Prosím, slivovice. Tatínek říká, že když má slivovici, je ve svém živlu!”
Synáček je bratr dcery áček.
Paní učitelka o přestávce přistoupí k Františkovi: „Co to čteš za knihu?” „Poslušně hlásím, že čtu Dobrého vojáka Švejka.”
Profesor: „Kolikrát můžete odečíst 7 od 83 a kolik zůstane?” Student: „Kolikrát chci, pokaždé zůstane 76.”
Učitel: „Kolik je 62 568 x 76 239?” Student: „Z hlavy?” Učitel: „Samozřejmě, že z hlavy!” Student: „Tak to nevím.” Učitel: „Tak si jdi sednout.” Student: „A kolik to tedy bylo?” Učitel: „Počkej, skočím si pro kalkulačku.”
U zkoušky: „Tak co máte?” „Koňak.” „Dobrý!” „Omyl - velmi dobrý!”
Na dějepise: „Znáš jméno nějakého významného Slovana, Pepíčku?” „Ano, prosím. Slovan Liberec, Slovan Bratislava...”
Říká paní učitelka Pepíčkovi: „Dojdi mi, prosím tě, pro mapu do kabinetu.” „Dobře, díky, nashledanou!”
Pepíček na hodině přírodopisu prohlásil: „Gumovník je rostlina s ochranným účinkem.” „Proč myslíš?” zajímal se učitel. „Protože na něm rostou gumy.”