Modré dálavy jsou vyhlídky promrzlého dobrodruha za Jižním polárním kruhem.
Tři psací N za sebou jsou dvě M.
Ptá se angličtinářka Pepíčka: „Kolik je ti let?” „Třináct.” „Anglicky!” „Já jsem třináct let starý.”
Muž, který má velké svaly, je okultista.
Vačnatec je turista s batohem.
Polopenze je, když babička dostane jen polovinu důchodu.
Krakonoš byl docela obyčejný bezdomovec.
„Pepíčku, příští rok už budeš ve druhé třídě, a to už budeš smět utírat nádobí.” „Tak to já raději propadnu...”
„I swallow swallow,” přemítá nad slohovkou angličtinářka, „ten kluk se buď přepsal, nebo spolkl vlaštovku!”
Těžítko je stroj na těžbu hornin.
Profesor na medicíně si dobírá vyklepaného studenta gynekologie: „Bacha na nos, nebo vás to přirození kousne!”
Učitel se táže ve třídě: „Ví někdo z vás, co je to magie?” Třída se ponoří do hrobového ticha... Konečně se přihlásí jeden žák: „Prosím, nedává se to náhodou do polévky?”
Metafora jsou mezifóra.
„Jak jsi mohl ve slově Petr napsat malé P?” „Myslel jsem tím malého Petra.”
Petra se o hodině najednou začne svíjet. „Co se ti stalo?” diví se učitelka. „Bouchla jsem se.” „A čím, prosím tě?” Petr pronese: „Nejspíš propiskou. Viď, Petro?”