Valčík je malý válečník.
Živočich je čich, co oživnul.
Středoškolák je student, který chodí do školy jen ve středu.
Školní inspektor si při výkladu vezme stranou hovořícího učitele a diskrétně zašeptá: „Pane kolego, ale takhle své studenty na maturitu nepřipravíte.” „Kdepak, to se - s dovolením - mýlíte,” odvětí pevně přesvědčený kantor. „Já je totiž schválně kvůli tomu matu!”
Revír je opakovaný vír.
Česká tabule je důležitá tím, že ji vyvážíme učitelům do zahraničí.
Krok byl otcem své Tety.
Kamarádovi, který za námi stojí, ať se děje, co se děje, říkáme „kamarád do deště”. Tomu, na něhož se můžeme spolehnout jen, když se zrovna hřejeme na výsluní, „kamarád do slunečna”.
Železnou košili nosili rytíři.
Přírodní řízek roste na stromě.
130 př.n.l. kmen Tocharů zakládá transoxiánské knížectví - a už se tisknou první knihy.
Jaký ročník má nejradějí středoškolák - narkoman? Čtvrtý, protože se berou drogy.
„Paní učitelko, mohl bych vás o něco poprosit?” hlásí se František. „Samozřejmě, co potřebuješ?” „Mohla byste mi tu pětku z písemky napsat do žákovské bílou propiskou?”
Studenti by se měli řídit podle citátu Eduarda Taaffeho: „Co můžeš udělat zítra, udělej pozítří.”
Paní učitelka zkouší děti a v tom si všimne, že Pepíček žvýká žvýkačku. Paní učitelka: ,,Okamžitě to jdi vyhodit!'' A Pepíček na to: ,,To nejde láďa mi jí jenom půjčil!''