„A teď mi, vojíne, povězte, co ve válce znamená slovo strategie.” „Prosím, pane poručíku, to je to, když nám ve válce dojde střelivo a my, abychom nepřítele oklamali, střílíme pořád dál.”
„Tak co,” ptá se vrchní, „jak vám chutná naše víno Dunajská kapka?” „No, dobré by bylo, kdyby tam těch kapek z Dunaje nebylo tak mnoho.”
Poslední slova před smrtí: „Jasně, trenére, v příštím kole ho knokautuju!”
Věštkyně zastřeným hlasem oznamuje starému mládenci, panu Novákovi: „Vidím... vidím... vaši nastávající!” „No, to je báječné,” rozzáří se pan Novák. „Jak se jmenuje?” „Nováková.”
Páťákova hypotéza funkce hromosvodu: „Hromosvod svede blesk a ten se s ním pak vyspí, místo aby nám uhodil do baráku.”
Soptí o hodině chemikářka: „Horáčku, mě nezajímá, že lezli tam a onam, ale železitan!”
„Proboha, co to je za pomateného psa?!” rozkřikne se na přechodu pan Winter. „Vždyť vede toho chudáka slepce přímo pod auto!” Z davu se ozve: „On za to nemůže - nevidíte, že je to slepeckej pes?! Je slepej!”
Policejní vůz se v úzké uličce téměř srazí s protijedoucím fiátkem. Z auta vylézá blondýnka. „To jste si nevšimla, že je tady jednosměrka?” rozčiluje se policista. „Všimla,” odpoví blondýna, „ale nevěděla jsem, jestli pro vás nebo pro mě...”
Tři studenti jednoho gymnázia se pravidelně scházeli vždy po deseti letech s úkolem zorganizovat pomaturitní přátelské setkání všech absolventů ročníku. A na čem se dohodli? Po deseti letech: „Půjdeme do hospody U tří koťátek. Servírky tam mají pěkná prsa.” Po dvaceti letech: „Půjdeme do hospody U tří koťátek. Čepují tam výborné pivo.” Po třiceti letech: „Půjdeme do hospody U tří koťátek. Kdo bude chtít, dostane tam i dietní stravu.” Po čtyřiceti letech: „Půjdeme do hospody U tří koťátek. Mají tam bezbariérový přístup.” Po padesáti letech: „Půjdeme do hospody U tří koťátek. Ještě jsme tam nebyli.”
Učitelka literatury se ptá: „Karle, do jaké doby jsou datovány knihy o Divokém západu?” „Do období studené války.”
Budeme mít sociologii, Pažoute, ne žádnou sockologii!
Umělohmotná věc je předmět, který má uměle danou hmotnost.
Potkají se na silnici dva kamarádi v německých autech. „Ahoj, Karle, kde máš manželku?” říká šťastný majitel nadupané audiny. Přítel z Passatu odvětí: „Ale, něco dělá na zahrádce... Zeptej se jí sám.”
Posteskne si při pozorování fakírova představení jedna žena: „Kéž by to bylo u mužů jako s tím hadem!”
„Máte dost paliva, nebo ne?” dělá si starosti kontrolní věž. Pilot stručně odpovídá: „Ano.” „Ano, co?” nechápou na letišti. Pilot dodá: „Ano, pane!”