Stěžuje si pacient v čekárně: „To je pech, doktor říká, že mám zácpu a já zatím nemám ani v čem jet do práce!”
Do čekárny přijde pán se strašně vypouklým břichem. „Pane, snad nejste těhotnej?!” spráskne ruce nemocná stařenka. „Co vás nemá, mám chřipku! A jestli myslíte to dole, tak to je moje chlouba - můj dlouholetý pivní pupek!”
Na lavičce v parku sedí blázen. Vždy škrtne sirkou, sfoukne ji a říká: „Ta funguje, tu si schovám!”
Pět minut před půl osmou a následujícím klidem na pokojích křičí sestřička na celou chodbu: „Vemte si hrníčky a běžte se všichni napít čaje, ať si skočíte na záchod tak, abych vás od půl osmé na chodbě neviděla!”
Do domova s pečovatelskou službou přibude starý vozíčkář. „Já jsem nějakej Láďa a jsem tady s cukrovkou,” ihned se s ním seznamuje přátelský spolubydlící. „Těší mě, Karel,” natahuje se k němu vozíčkář. „Mám ujeté nohy.” „To ani neumíš řídit kriplkáru?”
Stěžuje si babička u doktora: „Mám šedý zákal.” „A kolikrát denně se zakálíte?”
Panu Hrachovi se narodí syn Tonda, a tak se na něj jde podívat do porodnice. V přízemí je nápis: „Geniální děti.” Pan Hrach se zaraduje a ptá se sestřičky, kde leží jeho syn. „To musíte do čtvrtého patra.” Pan Hrach si říká, že s géniem by byly beztak jen problémy a jde výš. V prvním patře je nápis: „Normální děti.” Jde zase výš a ve druhém patře je napsáno: „Debilní děti.” Pan Hrach si jen povzdychne a stoupá zase výš. V posledním patře je malá místnůstka a na dveřích je napsáno: „TONDA HRACH.” Pan Hrach s napětím vejde dovnitř, a jediné, co vidí na posteli, je veliké ucho. Ptá se sestřičky: „Můžu mu aspoň něco říct?” „Ne, on je úplně hluchý.”
„Představ si, ráno u mě byl Koudelka, ten zazobaný podnikatel, se čtyřicítkou,” oznamuje po práci manželce obvodní lékař. Žena nevěřícně koulí oči: „To snad nemůžeš myslet vážně, vždyť toho sukničkáře ještě nikdo nikdy na veřejnosti neviděl se starší než s dvacetiletou!”
Na nemocničním lůžku leží pacient bez obou rukou. „No vidíte,” konstatuje chirurg, „ani to nebolelo!”
Dívají se hluchý, slepý a beznohý na televizi. Zničehonic hluchý zařve: „Jé, kluci, já slyším.” Slepý na to: „Jé, kluci, já vidím.” A beznohý: „Držte huby, nebo vás nakopu...”
Po divokém nemocničním mejdanu sestra zdrceně oznamuje doktorovi: „Tak jste měl včera pravdu, v těch skleničkách nebylo červené víno... zapletla se nám tam omylem krevní transfuze!”
„Pane doktore, je moje nemoc nevyléčitelná?” „Proč to berete tak negativně? Postavme to pozitivně... třeba... pokud vás vyléčím, tak se stanu světově proslulým.”
„Pane doktore,” říká pacient, „abych si byl jistý, jistý, jistý, tak vše opakuji třikrát, třikrát, třikrát. Spolupracovníci jsou namíchnutí, namíchnutí, namíchnutí. Jen manželka je spokojená, spokojená, spokojená.”
Lékař proklepává pacienta, přikládá mu na hrudník stetoskop, poslouchá, kroutí hlavou a nakonec konstatuje: „Buď jsem hluchej, nebo už nežijete.”
Přijde dement do zeleniny a chce brambory. Prodavačka: „Máte igelitový pytel?” Dement: „No dovolte, to vám nestačí, jak jsem postižený?!”