Všechno utrpení kolem nás je i naším utrpením, nemáme všichni jedno tělo, zato jeden růst, a ten nás provází všemi bolestmi v té či oné podobě.
Láska je někdy jenom proto stálá, že její trny pronikly příliš hluboko do živého a každý pohyb je bolestný.
Láska je rozkoš, ale působí bolest.
Co je štěstí? Talíř polévky, místo na spaní a žádné bolesti. Není to samo o sobě dost?
Malé bolesti přivádějí nás z rovnováhy, ale velké nás navracejí samým sobě.
Nadměrné štěstí se řídí týmiž zákony jako nadměrná bolest.
Léčíš-li rány, je bolest na bolest vždy nejlepším lékem.
Kdo se bere z lásky, bude žít v bolestech.
Žena opravdu někdy zvířecky trpí láskou, totiž snáší svoje neštěstí, jako zvíře snáší bolest, nesnaží se uzdravit, umí se jenom chvět a lízat si ránu.
Každou bolest jenom trpělivost vyléčí.
Radosti jsou naše křídla, bolesti naše ostruhy.
Silná je láska, když prošla ohnivým křtem bolesti.
Bolest přestává dojímat, když jsme si jisti, že už ji nezměníme.
Bolest z lásky je pro ženu největší rozkoší.
Smrt přichází jen jednou a dává se pociťovat v každou chvíli života: je horší ji tušit než ji vytrpět.