Láska kvete jen v bolesti. Čím jsou vyznání milenců, ne-li výkřikem úzkosti?
Láska je někdy jenom proto stálá, že její trny pronikly příliš hluboko do živého a každý pohyb je bolestný.
Nadměrné štěstí se řídí týmiž zákony jako nadměrná bolest.
Všechno utrpení kolem nás je i naším utrpením, nemáme všichni jedno tělo, zato jeden růst, a ten nás provází všemi bolestmi v té či oné podobě.
Láska je rozkoš, ale působí bolest.
Kdo se bere z lásky, bude žít v bolestech.
Léčíš-li rány, je bolest na bolest vždy nejlepším lékem.
Žena opravdu někdy zvířecky trpí láskou, totiž snáší svoje neštěstí, jako zvíře snáší bolest, nesnaží se uzdravit, umí se jenom chvět a lízat si ránu.
Malé bolesti přivádějí nás z rovnováhy, ale velké nás navracejí samým sobě.
Bolest přestává dojímat, když jsme si jisti, že už ji nezměníme.
Bolest z lásky je pro ženu největší rozkoší.
Radosti jsou naše křídla, bolesti naše ostruhy.
Každou bolest jenom trpělivost vyléčí.
Největší bolestí na světě je vidět umírat své dítě.
Nesmíme se zlobit a trpět kvůli tomu, že nejsme známí, spíše musíme usilovat o to, abychom stáli za poznání.