Jsou lidé, kteří sice milují své bližní, ale tak primitivním způsobem, že jim působí jen bolest.
Přátelství zdvojnásobuje radosti a na polovinu zmenšuje bolest.
V lásce se střídá radost i bolest.
Nic není tak nesnadné, jako najít vhodná slova pro vlekou bolest.
Bolest není od lásky nikdy daleko.
Je těžké bolest mít a trpělivý být.
Musíme umět odpouštět a netrvat v nepřátelství a v nevlídném smýšlení, které druhému činí bolest a nám brání v požitku ze sebe samých.
Houba na mořském dně, když se dosyta napila vody, nemůže jí do sebe již více sát. Ale ne tak srdce člověka. To je schopno trpět do nekonečna.
Chceme-li porozumět nějaké osobě, musíme prožívat její pocity, trpět jejími bolestmi a užívat si její radosti.
Prostřednost básníkům trpět nebude nikdo z bohů či lidí.
Láska je rozkoš, ale působí bolest.
Zabývajíc se svými bolestmi, zvětšujeme je, přemýšlejíc o svých slabostech, posilňujeme je.
Všechno utrpení kolem nás je i naším utrpením, nemáme všichni jedno tělo, zato jeden růst, a ten nás provází všemi bolestmi v té či oné podobě.
Láska je někdy jenom proto stálá, že její trny pronikly příliš hluboko do živého a každý pohyb je bolestný.
Co je štěstí? Talíř polévky, místo na spaní a žádné bolesti. Není to samo o sobě dost?