Po špičkách se má chodit kolem mládí, neboť tam, kde je skutečné, krásného života schopné mládí, tam se stále leží v bolestech. Po špičkách chodit, a ne řinčet řetězy!
Slast a štěstí, to je pouze něco negativního, totiž nepřítomnost bolesti. Bolest je vlastní realitou života.
Člověk si vždycky najde nějaký důvod, aby mohl trpět.
Nechť se nemodlím za úkryt před nebezpečím, ale za to, abych byl beze strachu, když nebezpečí přijde. Nechť neprosím o utišení mé bolesti, ale o srdce díky kterému bych ji zdolal.
Umění života spočívá v tom, že se učíme trpět a že se učíme usmívat.
Rozkoše lásky jsou pouta, která chvíli svědí a pak bolestně zařezávají.
Jedině život má takovou cenu, aby se člověk kvůli němu trápil celý život.
Zvyk krotí divokou bolest.
Bylo by hloupé trápit se kvůli vnějšímu světu. On sám se o sebe nestará.
Přátelství a láska všecko zmizí, zbude jenom bolest hořký lék po letech jsme si všichni cizí máme jen hrst vzpomínek.
Radost je bolest, na kterou se díváme z jiné strany.
Nejbolestnější je vedle někoho sedět, jen tak se ho letmo dotýkat, plakat pro něj po nocích, ale vědět, že ho nikdy nemužeme mít ...
Je mnohem lepší zapomenout, než neustále vzpomínat a trápit se.
Všechny bolesti lidské lze zahojit pomocí léků, toliko na bolest lásky neznáme hojivou mast.
Milovat může popřípadě znamenat trpět i celý život. Kéž by ti, kdo se rozhodují milovat, uvažovali o tom dřív, než se zasnoubí.