Slast a štěstí, to je pouze něco negativního, totiž nepřítomnost bolesti. Bolest je vlastní realitou života.
Práce je příliš významnou součástí života na to, aby se v ní člověk trápil.
Nejbolestnější je vedle někoho sedět, jen tak se ho letmo dotýkat, plakat pro něj po nocích, ale vědět, že ho nikdy nemužeme mít ...
Slušné vychování ženy spočívá v tom, že bude raději trpět, než aby se vnucovala.
Je mnohem lepší zapomenout, než neustále vzpomínat a trápit se.
Člověk si vždycky najde nějaký důvod, aby mohl trpět.
Umění života spočívá v tom, že se učíme trpět a že se učíme usmívat.
Práce mozkem je pro většinu lidí tak bolestivá jako vrtání zubů.
Jedině život má takovou cenu, aby se člověk kvůli němu trápil celý život.
Zvyk krotí divokou bolest.
Rozkoše lásky jsou pouta, která chvíli svědí a pak bolestně zařezávají.
Žena si ze všeho nejvíc přeje prostor, aby se mohla rozvíjet a růst. Nejhorší na světě je trpět omezeností a nic neomezuje člověka tak, jako omezený manžel.
Přátelství a láska všecko zmizí, zbude jenom bolest hořký lék po letech jsme si všichni cizí máme jen hrst vzpomínek.
Láska přináší zpočátku slast, ale na konci bolest srdce.
Štěstí a blaženost nezáleží ani v bohatství, ani ve vysokém úřadě nebo moci, nýbrž v bezbolestném klidu, umírněnosti citů a v takovém stavu duše, jenž dbá mezí určených přírodou.