Pomyšlení, že nejsme ničím člověku, jemuž jsme byli vším, je obzvláště bolestné. To už člověk netrpí pouhou žárlivostí, tady je zraňována sebeláska.
Smrt je odpoutáním od všech bolestí a hranicí, kterou naše utrpení již nepřekročí. Smrt nás ukládá do toho klidu, kde jsme spočívali před svým narozením.
Žena si ze všeho nejvíc přeje prostor, aby se mohla rozvíjet a růst. Nejhorší na světě je trpět omezeností a nic neomezuje člověka tak, jako omezený manžel.
Láska přináší zpočátku slast, ale na konci bolest srdce.
Láska, má tu přednost, že se nám znemožňuje trápit se nad sebou samým tím, že se trápíme pro jiné.
Radost je bolest, na kterou se díváme z jiné strany.
Radosti jsou našimi křídly, bolesti našimi ostruhami.
Rozumný člověk usiluje o život bez bolesti, ne o život příjemný.
Netrap druhé ničím, čím bys sám nechtěl trpět. Jestli by se ti nezamlouvalo být otrokem, postarej se, aby nikdo nebyl tvým otrokem. Máš-li otroky, ty sám jsi největším otrokem.
Zvyk krotí divokou bolest.
Bolest je živá představa o bolesti. Donuťte vůli, abyste změnili tu představu, odvrhněte ji, přestaňte si stěžovat a bolest zmizí.
Smrt je lékem proti bolestem, které si způsobujete.
Utišuj bolesti druhého a tvé vlastní se umenší.
S bolestí si vystačíme sami, avšak chceme-li prožít plnost radosti, potřebujeme někoho, s kým ji můžeme sdílet.
Všechny bolesti lidské lze zahojit pomocí léků, toliko na bolest lásky neznáme hojivou mast.