Láska je jen obal citů, jejich pozlátko, ale jejím jádrem je bolest.
Je jenom jedna cesta za štěstím a to přestat se trápit nad tím, co je mimo naši moc.
Žena, která zhřeší a cítí, že nemohla jinak, a přitom je odhodlána za to trpět a ví, že na to doplatí, i když to vlastně není tak docela její vina - taková žena je podle mého názoru daleko morálnější než ostatní.
Umění života spočívá v tom, že se učíme trpět a že se učíme usmívat.
Bylo by hloupé trápit se kvůli vnějšímu světu. On sám se o sebe nestará.
Po špičkách se má chodit kolem mládí, neboť tam, kde je skutečné, krásného života schopné mládí, tam se stále leží v bolestech. Po špičkách chodit, a ne řinčet řetězy!
Slast a štěstí, to je pouze něco negativního, totiž nepřítomnost bolesti. Bolest je vlastní realitou života.
Jedině život má takovou cenu, aby se člověk kvůli němu trápil celý život.
Zvyk krotí divokou bolest.
Milovat znamená trpět, nemilovat pak zemřít.
Láska, má tu přednost, že se nám znemožňuje trápit se nad sebou samým tím, že se trápíme pro jiné.
Štěstí a blaženost nezáleží ani v bohatství, ani ve vysokém úřadě nebo moci, nýbrž v bezbolestném klidu, umírněnosti citů a v takovém stavu duše, jenž dbá mezí určených přírodou.
Když jen jednou ulevím v trápení nebo žalu, když jenom jednou pomůžu v bolesti. Když jenom zvednu ptáčka vypadlého z hnízda, anebo zmírním něčí neštěstí. Pak nežila jsem nadarmo, nesešla na scestí.
Kde není bolest, nic se nenarodí.
Smrt není konec všeho! Je začátek nové bolesti!