Kde jinde se pozná opravdová velikost člověka, když ne v těch případech, kdy se rozhodne raději věčně trpět než učinit cokoliv proti svému svědomí?
Duševní bolest je horší nemoc než tělesná.
Žena si ze všeho nejvíc přeje prostor, aby se mohla rozvíjet a růst. Nejhorší na světě je trpět omezeností a nic neomezuje člověka tak, jako omezený manžel.
Sebeklamy, které nás mají uchránit bolesti, končí pravidelně tím, že s sebou přinášejí bolest ještě větší. Opevňujme své klamy, abychom je uchránili před přirozenou korekcí, kterou provádí každodenní život.
Láska se ptá přátelství: "Proč jsi na světě, když existuji já? Protože ty pácháš bolesti a rány, ale já je hojím."
Nápadněji dávají najevo smutek ti, kteří mají menší bolest.
Milovat znamená trpět, ale nemilovat znamená zemřít.
Rozumný člověk usiluje o život bez bolesti, ne o život příjemný.
Rozkoše lásky jsou pouta, která chvíli svědí a pak bolestně zařezávají.
Všechny bolesti lidské lze zahojit pomocí léků, toliko na bolest lásky neznáme hojivou mast.
Velké bolesti jsou němé.
Čas zbavuje lidi bolesti.
Představme si množství lidí v řetězech a všechny odsouzené k smrti; každého dne jsou někteří vražděni před očima ostatních; ti, kteří zůstávají naživu, vidí v osudu svých druhů svůj vlastní osud, s bolestí a bez naděje pohlížejí jeden na druhého a čekají, až i na ně dojde. Toto je obraz lidského údělu.
Čas zahladí bolest.
Člověk je učeň, bolest je jeho mistrem. Nic se nenaučíš bez mistra.