Ptáte se, jaký je univerzální lék na velikou bolest? Čas.
Kde jinde se pozná opravdová velikost člověka, když ne v těch případech, kdy se rozhodne raději věčně trpět než učinit cokoliv proti svému svědomí?
Zvyk krotí divokou bolest.
Bolest je živá představa o bolesti. Donuťte vůli, abyste změnili tu představu, odvrhněte ji, přestaňte si stěžovat a bolest zmizí.
Čas zahladí bolest.
Sebeklamy, které nás mají uchránit bolesti, končí pravidelně tím, že s sebou přinášejí bolest ještě větší. Opevňujme své klamy, abychom je uchránili před přirozenou korekcí, kterou provádí každodenní život.
Láska je rozkoš, která se mění v bolest, není-li opětována.
Bolest není od lásky nikdy daleko.
Srdce jediného člověka je tak veselé, že je s to obsáhnout bolest všech lidí.
Duševní bolest je horší nemoc než tělesná.
Trpí-li se ve dvou a nemohou-li si ti dva navzájem pomoci, jitří se jejich bolest až osudně: vždycky to končí tím, že jeden druhému přičítá za vinu, že trpí.
Čas zbavuje lidi bolesti.
Bolest je prvním pokrmem lásky.
Láska se ptá přátelství: "Proč jsi na světě, když existuji já? Protože ty pácháš bolesti a rány, ale já je hojím."
Člověk tak mocně naříká při každé bolesti, a tak málo se raduje, když žádnou nemá.