Člověk nestojí nad ostatními živočichy proto, že je může bezcitně trápit, nýbrž proto, že je lituje.
S bolestí si vystačíme sami, avšak chceme-li prožít plnost radosti, potřebujeme někoho, s kým ji můžeme sdílet.
Rozkoše lásky jsou pouta, která chvíli svědí a pak bolestně zařezávají.
Kde jinde se pozná opravdová velikost člověka, když ne v těch případech, kdy se rozhodne raději věčně trpět než učinit cokoliv proti svému svědomí?
Představme si množství lidí v řetězech a všechny odsouzené k smrti; každého dne jsou někteří vražděni před očima ostatních; ti, kteří zůstávají naživu, vidí v osudu svých druhů svůj vlastní osud, s bolestí a bez naděje pohlížejí jeden na druhého a čekají, až i na ně dojde. Toto je obraz lidského údělu.
Srdce jediného člověka je tak veselé, že je s to obsáhnout bolest všech lidí.
Duševní bolest je horší nemoc než tělesná.
Trpí-li se ve dvou a nemohou-li si ti dva navzájem pomoci, jitří se jejich bolest až osudně: vždycky to končí tím, že jeden druhému přičítá za vinu, že trpí.
Láska, má tu přednost, že se nám znemožňuje trápit se nad sebou samým tím, že se trápíme pro jiné.
Sebeklamy, které nás mají uchránit bolesti, končí pravidelně tím, že s sebou přinášejí bolest ještě větší. Opevňujme své klamy, abychom je uchránili před přirozenou korekcí, kterou provádí každodenní život.
Každý druh trestu nechť je použit jako lék... Jednoho ať léčí stud, druhého změna místa, třetího bolest, čtvrtého nouze, pátého meč.
Nápadněji dávají najevo smutek ti, kteří mají menší bolest.
Člověk je učeň, bolest je jeho mistrem. Nic se nenaučíš bez mistra.
Lidé, kteří nejsou zamilovaní, nemohou pochopit, jak inteligentní muž může trpět kvůli obyčejné ženské. Je to jako divit se, že někdo nemůže dostat choleru kvůli něčemu tak bezvýznamnému, jako je obyčejný bacil.
Kde je láska je také bolest.