Každý druh trestu nechť je použit jako lék... Jednoho ať léčí stud, druhého změna místa, třetího bolest, čtvrtého nouze, pátého meč.
Člověk je učeň, bolest je jeho mistrem. Nic se nenaučíš bez mistra.
Milovat znamená trpět, ale nemilovat znamená zemřít.
V bolesti není nic bolestnějšího než to, potlačuje-li se její projev. Slzy, jež polykáme, jsou mnohem trpčí těch, které proléváme.
Rozkoše lásky jsou pouta, která chvíli svědí a pak bolestně zařezávají.
Ptáte se, jaký je univerzální lék na velikou bolest? Čas.
Duševní bolest je horší nemoc než tělesná.
Sebeklamy, které nás mají uchránit bolesti, končí pravidelně tím, že s sebou přinášejí bolest ještě větší. Opevňujme své klamy, abychom je uchránili před přirozenou korekcí, kterou provádí každodenní život.
Láska se ptá přátelství: "Proč jsi na světě, když existuji já? Protože ty pácháš bolesti a rány, ale já je hojím."
Nápadněji dávají najevo smutek ti, kteří mají menší bolest.
Člověk nestojí nad ostatními živočichy proto, že je může bezcitně trápit, nýbrž proto, že je lituje.
Velké bolesti jsou němé.
Představme si množství lidí v řetězech a všechny odsouzené k smrti; každého dne jsou někteří vražděni před očima ostatních; ti, kteří zůstávají naživu, vidí v osudu svých druhů svůj vlastní osud, s bolestí a bez naděje pohlížejí jeden na druhého a čekají, až i na ně dojde. Toto je obraz lidského údělu.
Smrt je lékem proti bolestem, které si způsobujete.
Čas zbavuje lidi bolesti.