Smrt není konec všeho! Je začátek nové bolesti!
Milovat znamená trpět, ale nemilovat znamená zemřít.
Kde jinde se pozná opravdová velikost člověka, když ne v těch případech, kdy se rozhodne raději věčně trpět než učinit cokoliv proti svému svědomí?
Smrt je lékem proti bolestem, které si způsobujete.
Utišuj bolesti druhého a tvé vlastní se umenší.
Nápadněji dávají najevo smutek ti, kteří mají menší bolest.
Představme si množství lidí v řetězech a všechny odsouzené k smrti; každého dne jsou někteří vražděni před očima ostatních; ti, kteří zůstávají naživu, vidí v osudu svých druhů svůj vlastní osud, s bolestí a bez naděje pohlížejí jeden na druhého a čekají, až i na ně dojde. Toto je obraz lidského údělu.
Duševní bolest je horší nemoc než tělesná.
Bolest znamená protržení skořápky, která obaluje vaše pochopení.
Každý druh trestu nechť je použit jako lék... Jednoho ať léčí stud, druhého změna místa, třetího bolest, čtvrtého nouze, pátého meč.
Láska se ptá přátelství: "Proč jsi na světě, když existuji já? Protože ty pácháš bolesti a rány, ale já je hojím."
Člověk je učeň, bolest je jeho mistrem. Nic se nenaučíš bez mistra.
Jsme dva, dva na všechno, na lásku, život, na boj i bolest, na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život a na smrt - DVA!
Rozumný člověk usiluje o život bez bolesti, ne o život příjemný.
Lidé, kteří nejsou zamilovaní, nemohou pochopit, jak inteligentní muž může trpět kvůli obyčejné ženské. Je to jako divit se, že někdo nemůže dostat choleru kvůli něčemu tak bezvýznamnému, jako je obyčejný bacil.