Čas zbavuje lidi bolesti.
Každý druh trestu nechť je použit jako lék... Jednoho ať léčí stud, druhého změna místa, třetího bolest, čtvrtého nouze, pátého meč.
Láska se ptá přátelství: "Proč jsi na světě, když existuji já? Protože ty pácháš bolesti a rány, ale já je hojím."
Nápadněji dávají najevo smutek ti, kteří mají menší bolest.
Lidé, kteří nejsou zamilovaní, nemohou pochopit, jak inteligentní muž může trpět kvůli obyčejné ženské. Je to jako divit se, že někdo nemůže dostat choleru kvůli něčemu tak bezvýznamnému, jako je obyčejný bacil.
Přátelství zdvojnásobuje radosti a na polovinu zmenšuje bolest.
Trocha bolesti v lásce je jako sůl do polévky, aby nám lépe chutnala.
Člověk tak mocně naříká při každé bolesti, a tak málo se raduje, když žádnou nemá.
V bolesti není nic bolestnějšího než to, potlačuje-li se její projev. Slzy, jež polykáme, jsou mnohem trpčí těch, které proléváme.
Člověk si vždycky najde nějaký důvod, aby mohl trpět.
Houba na mořském dně, když se dosyta napila vody, nemůže jí do sebe již více sát. Ale ne tak srdce člověka. To je schopno trpět do nekonečna.
Bez lásky nelze žít, bez bolesti nelze milovat.
Cítit, milovat, trpět, obětovat se, bude vždycky obsahem života ženy.
Trpět je snadnější než jednat.
Velké bolesti jsou němé.