Bolest není od lásky nikdy daleko.
V bolesti není nic bolestnějšího než to, potlačuje-li se její projev. Slzy, jež polykáme, jsou mnohem trpčí těch, které proléváme.
Cítit, milovat, trpět, obětovat se, bude vždycky obsahem života ženy.
Milovat znamená trpět, ale nemilovat znamená zemřít.
Láska je někdy jenom proto stálá, že její trny pronikly příliš hluboko do živého a každý pohyb je bolestný.
Ptáte se, jaký je univerzální lék na velikou bolest? Čas.
Velké bolesti jsou němé.
Trocha bolesti v lásce je jako sůl do polévky, aby nám lépe chutnala.
Čas zahladí bolest.
Bez lásky nelze žít, bez bolesti nelze milovat.
Nápadněji dávají najevo smutek ti, kteří mají menší bolest.
Houba na mořském dně, když se dosyta napila vody, nemůže jí do sebe již více sát. Ale ne tak srdce člověka. To je schopno trpět do nekonečna.
Jsou lidé, kteří sice milují své bližní, ale tak primitivním způsobem, že jim působí jen bolest.
Všechny naše vědomosti nám dopomáhají k tomu, že umíráme daleko bolestnější smrtí než zvířata, která nic nevědí.
Kde je láska je také bolest.