Trocha bolesti v lásce je jako sůl do polévky, aby nám lépe chutnala.
Láska se ptá přátelství: "Proč jsi na světě, když existuji já? Protože ty pácháš bolesti a rány, ale já je hojím."
Smrt je lékem proti bolestem, které si způsobujete.
Trpí-li se ve dvou a nemohou-li si ti dva navzájem pomoci, jitří se jejich bolest až osudně: vždycky to končí tím, že jeden druhému přičítá za vinu, že trpí.
Utišuj bolesti druhého a tvé vlastní se umenší.
Každý druh trestu nechť je použit jako lék... Jednoho ať léčí stud, druhého změna místa, třetího bolest, čtvrtého nouze, pátého meč.
Lásku je třeba brát sportovně - pak budete šťasten. Berete-li ji zamilovaně, pak budete celý život trpět.
Člověk nestojí nad ostatními živočichy proto, že je může bezcitně trápit, nýbrž proto, že je lituje.
Zabývajíc se svými bolestmi, zvětšujeme je, přemýšlejíc o svých slabostech, posilňujeme je.
Nic není tak nesnadné, jako najít vhodná slova pro vlekou bolest.
Bez lásky nelze žít, bez bolesti nelze milovat.
Velké bolesti jsou němé.
Všechno utrpení kolem nás je i naším utrpením, nemáme všichni jedno tělo, zato jeden růst, a ten nás provází všemi bolestmi v té či oné podobě.
Smrt je odpoutáním od všech bolestí a hranicí, kterou naše utrpení již nepřekročí. Smrt nás ukládá do toho klidu, kde jsme spočívali před svým narozením.
Cítit, milovat, trpět, obětovat se, bude vždycky obsahem života ženy.