Trpí-li se ve dvou a nemohou-li si ti dva navzájem pomoci, jitří se jejich bolest až osudně: vždycky to končí tím, že jeden druhému přičítá za vinu, že trpí.
Láska, má tu přednost, že se nám znemožňuje trápit se nad sebou samým tím, že se trápíme pro jiné.
Láska se ptá přátelství: "Proč jsi na světě, když existuji já? Protože ty pácháš bolesti a rány, ale já je hojím."
Bez lásky nelze žít, bez bolesti nelze milovat.
Člověk je učeň, bolest je jeho mistrem. Nic se nenaučíš bez mistra.
Rozumný člověk usiluje o život bez bolesti, ne o život příjemný.
Člověk nestojí nad ostatními živočichy proto, že je může bezcitně trápit, nýbrž proto, že je lituje.
Všechny naše vědomosti nám dopomáhají k tomu, že umíráme daleko bolestnější smrtí než zvířata, která nic nevědí.
Trpět je snadnější než jednat.
Přátelství zdvojnásobuje radosti a na polovinu zmenšuje bolest.
Kdo pokládá svůj osud za těžký, ať se podívá na jiné, aby se naučil trpět.
Velké bolesti jsou němé.
Srdce jediného člověka je tak veselé, že je s to obsáhnout bolest všech lidí.
Člověk jest nevinen v bolesti své. On neřekl otci: Zplodiž mně, a matce své: podej mi prs života svého. On plakal, když se narodil, ale rodiče jeho smáli se při zplození jeho. Jaká ironie!
Čas zahladí bolest.