Čas zbavuje lidi bolesti.
Chceme-li porozumět nějaké osobě, musíme prožívat její pocity, trpět jejími bolestmi a užívat si její radosti.
Jsou lidé, kteří sice milují své bližní, ale tak primitivním způsobem, že jim působí jen bolest.
Kdo pokládá svůj osud za těžký, ať se podívá na jiné, aby se naučil trpět.
Musíme umět odpouštět a netrvat v nepřátelství a v nevlídném smýšlení, které druhému činí bolest a nám brání v požitku ze sebe samých.
Zabývajíc se svými bolestmi, zvětšujeme je, přemýšlejíc o svých slabostech, posilňujeme je.
Nic není tak nesnadné, jako najít vhodná slova pro vlekou bolest.
Cítit, milovat, trpět, obětovat se, bude vždycky obsahem života ženy.
V lásce se střídá radost i bolest.
Je těžké bolest mít a trpělivý být.
Trocha bolesti v lásce je jako sůl do polévky, aby nám lépe chutnala.
Houba na mořském dně, když se dosyta napila vody, nemůže jí do sebe již více sát. Ale ne tak srdce člověka. To je schopno trpět do nekonečna.
Prostřednost básníkům trpět nebude nikdo z bohů či lidí.
Bolest není od lásky nikdy daleko.
Co je štěstí? Talíř polévky, místo na spaní a žádné bolesti. Není to samo o sobě dost?