Nic není tak nesnadné, jako najít vhodná slova pro vlekou bolest.
Smrt je odpoutáním od všech bolestí a hranicí, kterou naše utrpení již nepřekročí. Smrt nás ukládá do toho klidu, kde jsme spočívali před svým narozením.
Všechny naše vědomosti nám dopomáhají k tomu, že umíráme daleko bolestnější smrtí než zvířata, která nic nevědí.
Musíme umět odpouštět a netrvat v nepřátelství a v nevlídném smýšlení, které druhému činí bolest a nám brání v požitku ze sebe samých.
Čas zbavuje lidi bolesti.
Houba na mořském dně, když se dosyta napila vody, nemůže jí do sebe již více sát. Ale ne tak srdce člověka. To je schopno trpět do nekonečna.
Chceme-li porozumět nějaké osobě, musíme prožívat její pocity, trpět jejími bolestmi a užívat si její radosti.
Cítit, milovat, trpět, obětovat se, bude vždycky obsahem života ženy.
Kdo pokládá svůj osud za těžký, ať se podívá na jiné, aby se naučil trpět.
Co je štěstí? Talíř polévky, místo na spaní a žádné bolesti. Není to samo o sobě dost?
Je těžké bolest mít a trpělivý být.
Trocha bolesti v lásce je jako sůl do polévky, aby nám lépe chutnala.
Bolest není od lásky nikdy daleko.
V lásce se střídá radost i bolest.
Láska kvete jen v bolesti. Čím jsou vyznání milenců, ne-li výkřikem úzkosti?