Lze počít bez milování? Lze ztloustnout bez jídla?
Zamilovaný člověk je jako hladový žebrák, kterému někdo slíbil, že ho nakrmí.
Čas hojí, hladí a zahlazuje skoro každé minus života, a díky perspektivě vzdálenosti činí vše minulé krásnějším.
Hlad ke zlému radí.
Zdravý nemocnému nevěří, sytý hladovému a svobodný ženatému.
Kouření ohlupuje. Způsobuje neschopnost myslet a básnit. Je také jen pro lenochy, kteří mají dlouhou chvíli, kteří třetinu života prospí, třetinu probendí jídlem a jinými nutnými nebo zbytečnými věcmi, a pak nevědí..., co si mají počít s poslední třetinou.
Lenost - to je matka. Má syna - zlodějství a dceru - hlad.
Lační-li žaludek, zřídka jen pohrdne jídlem, byť prostým.
Duch ženy je pohyblivý, bouřlivá hladina na mělké vodě.
Když Tiber zaplaví město, když Nil nezaplaví pole, když dlouho trvá špatné počasí, když se země otřásá, když je hlad, když mor, hned „Křesťany lvům!“.
Přítomnost má velké oči; hladově užírá z času, aniž je schopna jej sama strávit.
Jaké štěstí mít chuť k jídlu, máme-li naději na dobrý oběd!
Žádná láska není tak opravdová, jako láska k jídlu.
Dům si postavil s věží a pes mu chcípá hlady.
Kdo je umírněný v jídle, je sám sobě lékařem.