Lidé jsou jako prsty na rukou: jeden je obkroužen zlatem, ostatní bez.
Kde člověka neznají, berou ho podle toho, jak vypadá.
Někteří lidé žijí v přepychu pro nedostatek důkazů.
Existuje určitá vzdálenost mezi dvěma lidmi, přes kterou se člověk k člověku nesmí přiblížit. Vymezuje mez lidské intimity.
Okamžik, kdy člověk pánem svého osudu jest, nevyskýtá se nikdy dvakráte.
Slzy velkých lidí jsou z krve.
Kde je láska k lidem, tam je i láska k umění.
Málokteří lidé mohou být šťastni, aniž by nenáviděli nějakou osobu, národ nebo tvora.
Život je jako telefon. Vždycky je někde na lince nějaká ženská a člověk se nedovolá.
Kdyby se lidé v dospělosti stávali tím, po čem touží ve čtrnácti letech, byl by celý svět dočista jiný.
Sláva, vlastně to, čemu lidé tak říkají, je velmi často potřísněno blátem.
Lidé se nejprve zrodili a vyrostli uprostřed ryb tak jako žraloci, a když se stali schopnými, aby si pomáhali, tehdy vystoupili a zmocnili se země.
Nechť se lidé ze všech sil snaží nabýt dobrých návyků. Není sporu o tom, že návyk je nejdokonalejší, trvá-li od útlého mládí. To pak nazýváme výchovou. Ve skutečnosti je to však jen včasný návyk.
Podlí lidé jsou vždy praktičtější než ti čestní, protože jim jsou lhostejné prostředky k dosažení jejich cílů.
Lidé kteří jsou přesvědčeni, že budou mít úspěch, úspěch mají, i když se opakovaně potýkají s protivenstvím. Jiní mohou od života dostat to nejlepší, a přesto pořád selhávají, protože v sobě vidí poražené.