Lidé si nejsou naprosto rovni: jedni se rodí k otroctví, druzí ke vládě.
Zlo je něco svatého. Jenom čistý člověk je hoden provést svému bližnímu něco zlého.
Radost činí člověka společenským tvorem, hoře ho nutí vrhat se střemhlav do sebe sama.
Srdce lidí si nenakloníme velkými činy, jež uvádějí v rozpaky, nýbrž drobnými pozornostmi, jež dojímají nebo překvapují.
Když má člověk strach, přestává uvažovat.
Kdyby se lidé v dospělosti stávali tím, po čem touží ve čtrnácti letech, byl by celý svět dočista jiný.
Sláva, vlastně to, čemu lidé tak říkají, je velmi často potřísněno blátem.
Bez srdečnosti nemůže být nikdo vynikajícím člověkem.
Hudba není je jakýsi druh zábavy, nýbrž ztvárnění hudebních idejí hudebním básníkem, hudebním myslitelem. Tyto ideje musí odpovídat zákonům lidské logiky, jsou součástí toho, co člověk může vnímat, posuzovat a vyjadřovat.
Nechť se lidé ze všech sil snaží nabýt dobrých návyků. Není sporu o tom, že návyk je nejdokonalejší, trvá-li od útlého mládí. To pak nazýváme výchovou. Ve skutečnosti je to však jen včasný návyk.
Zásadami filosofů se lidé řídí jen tehdy, když se shodují buď s jejich vlastními názory, nebo s názory státních orgánů. Ale k čemu jsou potom filosofové?
Člověk, kterému se číst nechce na tom není o nic lépe než člověk, který číst neumí.
V neštěstí stárnou lidé rychleji.
Člověk je člověku vlkem. – Homo homini lupus.
Skromnost a laskavost jsou vlastní jen takovým, lidem, kteří skutečně něco dovedou.