Ó synu touhy! Popřej sluch tomuto: Nikdy smrtelné oko nepozná věčnou krásu, a neživé srdce se bude těšit vždy jen uvadlým květem. Neboť rovný hledá rovného a raduje se ze společnosti sobě podobného.
Život se vymyká trvalému ohraničení. Jedinou jeho hranicí je smrt.
Bud zdráv, císaři, ti, kdo jdou na smrt, tě pozdravují.
Nežije, kdo se smrti bojí.
Na tomto světě není nic jistého mimo smrt a placení daní.
A marně svou modlitbou se bráníš naléhání stáří, vráskám a nezdolné síle smrti.
Stáří je třeba obávat se víc než smrti.
Ten, co prchal před smrtí, klid duše své nalezl až v ní.
Nejkrásněji umírá haluz, která se láme pod tíží vlastního ovoce.
Smrt se neřídí našimi plámy.
Láska, která předvídá svůj konec, nechtíc překonat samu smrt a protáhnout se až do věčnosti, není pravou láskou.
Nikdo se ještě nestal nesmrtelným svou leností.
Když se duše raduje, ničeho se nestrachuje. Ani smrti.
Člověk by měl nesmírnou podnikavost a důvěru ve své síly a svého ducha, kdyby ho smrt nepoučovala, že nestojí mimo hmotu a že jsou věci, jichž překonati nelze nikdy.
Přede dnem smrti žádný den není pochvaly hoden.