Člověk by měl nesmírnou podnikavost a důvěru ve své síly a svého ducha, kdyby ho smrt nepoučovala, že nestojí mimo hmotu a že jsou věci, jichž překonati nelze nikdy.
Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.
„Žít a umřít před zrcadlem", řekl Baudelaire. Nevěnuje se však dostatečná pozornost onomu „a umřít“.Žít, na to jsou všichni připraveni. Ale stát se pánem své smrti, to není jen tak.
Takovéhle jsou všechny ženské. Spíš se usouží k smrti, než aby od nějakého mužského upustily.
Život je běh ke smrti, běh, ve kterém se nikdo nemůže třeba jen na okamžik zastavit nebo zpomalit.
Bud zdráv, císaři, ti, kdo jdou na smrt, tě pozdravují.
Je-li štěstí žít, snad také není bez užitku sáhnout si na svou smrt.
Je krásné zemřít vlastní smrtí.
Ten, co prchal před smrtí, klid duše své nalezl až v ní.
Vy zloději, ničemo, bezectný chlape, vy byste prodal i vlastní matku! Nikdy jste nestál v bitevní linii a takto vydáváte na smrt nevinné. Jste jen výkal v punčochách!
Hlučnost - myšlenek smrt.
I spánek je taková malá smrt.
Přede dnem smrti žádný den není pochvaly hoden.
Smrt je jako sloup , když do něj narazíš je konec.
Příchod více lékařů zapříčiňuje smrt.