Nevyhnutelnost smrti je věčné téma filosofů - když nemohli učinit nesmrtelným svůj život, pokusili se o to aspoň se svým jménem.
Člověk balamucen nadějemi tancuje do náruče smrti.
Nesmrtelný autor umírá ve svých epigonech.
Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu.
Člověk se nají, napije, pak se dívá na televizi, což je možná nebezpečné, vezme si pyžamo, usne a ráno se neprobudí. Deset tisíc bych za takovou smrt dal, a že jsem hodně lakomej!
Smrt určena je všemu, co se zrodilo.
Nesmíme podléhat strachu. Strach je psychická smrt. Nechte strach projít jako bouři okolo Vás. Bude pryč, zůstanete jen Vy.
A přece žijeme - přesto, že smrt už od pravěku ovládá bakteriologickou válku.
Bát se meče a smrti tak málo, to jedno jen umí: touha po zlatě.
Ó, šťastný smrtelník jemuž nikdy nechyběl humor.
Smrt už je blízko – lékař se stal dědicem.
Lépe je zemřít, než trávit život podobný smrti.
Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.
Státníci jsou chirurgové, jejich omyly jsou smrtelné.
Smrt je peříčko, služba je hora.